Je jeden Bůh

1. základní pravda víry: Je jeden Bůh.

Slovo Boží (Řím 1,19 - 28)

Neboť co se může o Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to Bůh sám zjevil. Co je totiž u něho neviditelné - jeho věčná moc a jeho božské bytí - to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil. Proto je nelze omluvit. Ačkoli Boha poznali, přece ho jako Boha nectili a neprojevovali mu vděčnost. Jejich uvažování nevedlo k ničemu a jejich nemoudrá mysl se zatemnila. Mysleli že jsou mudrci a zatím se stali blázny., když zaměnili vznešeného, nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů.  Proto je Bůh nechal klesnout do nečistoty, jak toužilo jejich srdce, takže si sami hanobili vlastní tělo. Zaměnili pravého Boha za bohy falešné, uctívali tvora a klaněli se mu místo Stvořiteli. Ten ať je velebený navěky. Amen. Proto je Bůh nechal klesnout do hanebných vášní. Jejich ženy totiž zaměnily přirozený styk za protipřirozený a podobně i muži nechali přirozeného styku se ženou a vzplanuli náklonností k sobě navzájem. Muži páchali nestoudnosti s muži, a tak zakusili sami na sobě zasloužený trest za svoje poblouznění. A protože se nesnažili poznat Boha, dopustil Bůh, že klesli do převrácených názorů, takže se dopouštěli věcí ošklivých.

Slovníček:

stvořit = udělat z ničeho. I kdyby se zjistilo, že hmota, která tvoří náš vesmír, už tu byla dříve, tak Bůh stvořil tuto hmotu už tenkrát.

Katechismus: 

Bůh sám stvořil vesmír, svobodně a bez jakékoli pomoci. (KKC 317)

Ze života:

Skupina poutníků došla do Prahy, před orlojem poslouchali průvodce. Ten mluvil o mistru Hanušovi, který to vytvořil a kterého pak dali radní oslepit, aby už nikde nemohl udělat něco tak krásného jako pražský orloj. Poslouchal to pavouček, který tam pěkně v chládku lovil mouchy. Měl tam pavučiny přes celý orloj. Hodinář, mistr Hanuš, to bych ho musel znát, vždyť tady mám prozkoumanou každou skulinku. Ale pro jistotu si to ještě prověřím. A vysoukal se nahoru, a spouštěl se dolů všemi směry, pak napříč a ještě vzhůru. Celý orloj prošmejdil, do všech koutů zíral svými pavoučími očky a žádného hodináře neuviděl. Pak prohlásil: Ten průvodce si vymýšlí. Je jen orloj a já, žádný hodinář neexistuje.

Může se něco udělat samo? Nemůže! Když chodil jeden  nejmenovaný poutník do 1. třídy základní školy, přišel domů, hodil aktovku pod postel, vytáhl míč a začal ztrénovat. Nakopl ho vší silou a trefil  přímo do okna. To se vysypalo a do místnosti začal proudit chladný čerstvý vzduch. Náš poutník, poznal, že bude zle. Schoval míč, zametl střepy, pak si sedl ke stolu, vytáhl slabikář a začal nahlas číst: Máma má mísu. My máme maso, Dáme maso na mísu. O my se  máme. V tom přišel rodič, ucítil čerstvý vzduch, uviděl díru a začal výslech: Kdo rozbil to okno. Já ne, řekl poutník, protože nevěděl, že lež má krátké nohy a zapomněl, že je to hřích.

A kdo tedy, ptal se rodič neúprosně dál. Vono se to rozbilo samo. Rodič však nebyl spokojen, a konec příběhu nemusím už vyprávět. Měsíc bez televize, což není trest ale výhra pro duši i pro spánek, týden bez míče, atd atd.

Jiný poutník už byl v 6. třídě základní školy. Přišel domů, hodil aktovku pod postel, vytáhl míč a začal ztrénovat. Nakopl ho vší silou a trefil  přímo do okna. To se vysypalo a do místnosti začal proudit chladný čerstvý vzduch. Náš poutník, poznal, že bude zle. Schoval míč, zametl střepy, pak si sedl ke stolu, vytáhl učebnici chemie a začal se nahlas učit: Ný, natý, itý, ičitý a tak dále.  V tom přišel rodič, ucítil čerstvý vzduch, uviděl díru a začal výslech: Kdo rozbil to okno. Tatí, víš, on se udělal průvan, ono to bouchlo s tím oknem a vysypalo se to. Prosím: nepodceňujte naivitu rodiče! Dále prosím: nenapodobujte vytáčky žáka. Přece však je možné, že se výprask nekonal, že nebyla zakázaná televize a zamčený míč. Rodič neměl po ruce kriminalistickou laboratoř, aby zjistil, jestli sklo prasklo nárazem nebo pnutím, neměl po ruce mikroskop, aby zkoumal otisky na střepech. Neschvaluji jednání našeho žáka, budoucího poutníka,  ale využil svého rozumu, neboť mu bylo jasné: Nic se neudělá samo.

To je naše první poučení dnes a to je naše první cesta k Bohu.  Nic se neudělá samo. Není to důkaz, je to cesta. Každá věc, každý jev musí mít příčinu. A filosofie je věda o nejhlubších příčinách všech věcí. Když začneme filosoficky myslet, zjistíme že příčina je vždy víc než výsledek.

Když však něco je, musí být něco, co to způsobilo. Když je nekonečně složitý a dobře do sebe zapadající vesmír, kde třeba nejsou žádné odpadky, všechno se spotřebuje a recykluje, tak musí být někdo ještě chytřejší, který to udělal. Bůh. A jsme u druhé dnešní věty: Dům má svého stavitele, svět má svého Stvořitele. A my ho těmi možnostmi, jaké ve světě máme, nejsme schopni poznat. Můžeme prolézt celý dům, ale stavitele nenajdeme. Třeba už odjel. Nebo už zemřel, ale někdo to musel postavit. A my nemůžeme ani vědecky zkoumat stavitele tak jak zkoumáme jeho dílo. Lidi a domy to je přece něco jiného. Teploměrem nezměříme kolik je tam vody jako skládacím metrem nezměříme teplotu. V roce 1961 vyslali Sověti do kosmického prostoru prvního člověka (jmenoval se Jurij Alexejevič Gagarin). Byla to veliká sláva. Pak jejich šéf prohlásil: Poslali jsme na nebe člověka a on tam žádnýho Pánbíčka neviděl, takže všem musí být jasné, že Bůh není, že neexistuje. Jenomže si spletl oblohu a nebe, a navíc, Gagarin jen jednou obletěl zemi ve výšce od 180 do 360 km, pokud jsem ta čísla nespletl. Takže mohl pouze říci: svýma očima jsem ho na té své oběžné dráze nespatřil. A i kdyby prošmejdil tou raketou všechna souhvězdí, stejně by ho neuviděl, protože je neviditelný. Vzpomeňte si na pavoučka v orloji, s kterým jsme dnes začínali. Bůh je prostě víc než hmota, proto hmotné zkoušky na něj nestačí. Stvořil viditelné věci, ale sám je neviditelný. Dal nám však rozum, abychom ho z těchto viditelných věcí poznali. Když byl první Američan na Měsíci, tak si tam vzal Bibli a modlil se tam. Když ten Gagarin se na jedné slavnosti v Moskvě setkal s patriarchou, řekl mu osobně, že to pro něho byl zážitek, vidět naši zemi z dálky a vyjádřil se jako věřící. Politici mohou rozhlašovat co chtějí, ale lidé to nakonec vidí jinak. Musí ovšem používat svého rozumu a musí koukat kolem sebe.

Na zapamatování:

1. Nic se neudělá samo.

2. Dům má svého stavitele, svět má svého Stvořitele.

3. Neviditelný Bůh stvořil viditelné věci.

4. Bůh je jeden.

Námitky:

Je tu však námitka: o stvoření se v Bibli píše, že trvalo 6 dní, že 7. dne Bůh odpočíval. Je to slovo Boží, musíme ho brát vážně. Ale pozor: Jako slovo Boží, ne jako výsledky naměřené na stopkách při závodě. Bible je učebnicí náboženství a ne geologie nebo archeologie. Zpráva o stvoření v 6 dnech je nádherná báseň na Boží dílo. Proto nemusí vyhovovat fyzikům a dalším vědcům. Když básník napíše, že večer nebe zkrvavělo a že se sluníčko schovalo za hory, tak má pravdu, i když žádný vědec nenajde při západu stopy krve  a při přesném měření se hned zjistí, že sluníčko je větší než nejvyšší hora, takže se za ni nikdy nemůže schovat.

Takže my těch 6 dní nemusíme chápat jako 6 x 24 hodin, tedy 144, to může být s klidem 6 etap. Pan Karel Darwin vyslovil svou teorii o vývoji druhů. Sám však zůstal věřící. Řekl doslova: Já jen zkoumám, jak to stvoření Boží probíhalo. Bible odpovídá na otázku: Kdo? Bůh. A věda na otázku: Jak? A zde je vývoj možný.

2. příběh ze života poutnického:

Na pouti se seznámili dva mladí lidé. Doma šli na faru a rádi se zúčastnili přípravy snoubenců. Na jejím konci jim pan farář(nebo pan kaplan) dal vlašský ořech. Oni měli několik možností: 1. Hned ho rozloupnout a sníst. 2. Nebo ho dat kuchařkám, aby ho nastrouhaly a udělaly z něho posýpání na svatební dort. 3. Nebo ho zapomenout v šuflíku či v autě, až by tam úplně seschl nebo zplesnivěl. Naši dva poutníci si vybrali 4. možnost. Po svatbě šli na zahradu, kde si později chtěli postavit domek a v jejím rohu ten oříšek zasadili. K tomu místu dali kolík, dbali, aby se tam neoralo, aby tam někdo nevylil vyjetý olej, aby přes to nejezdily náklaďáky, které jim vozily materiál na stavbu. A z oříšku byl stromeček, pak stromek a nakonec ohromný strom. A když měli poutníci 50. výročí svatby (bylo to právě při 54. pěší pouti na Velehrad), šli s pravnoučaty na zahradu. Kmen toho stromu byl u země velmi široký, ani dvě pravnoučata ho nemohla obejmout. A pradědeček jim říkal - už totiž špatně mluvil: Tento oříšek jsme zašadili, když jšme še š babičkou brali, tenkrát po 4. pěší pouti na Velehrad. A teď je otázka: Vážná otázka: Dal jim ten pan farář (nebo ten pan kaplan) ten strom nebo jim ho nedal? Kdo myslí že ano? Kdo myslí, že ne? Ať odpovíte jak chcete, vždycky máte kus pravdy: Ten celý ohromný strom byl skryt v tom ořechu. Takže jim ho vlastně dal. Ale kdyby ho snědli, nebo kdyby o něj nepečovali, tak by z jadérka nic nevyrostlo. A svatý Augustin, učitel církve, říká: Co když Bůh stvořil svět tak, že vytvořil malá jadérka a ono to roste jakoby samo. Kdo však dává vodu, která přináší písek do nížin a vytváří roviny. Kdo dává slunce, že všechno, pak vyroste a zazelená se? Bůh Stvořitel! Proto na otázku: byla prvně slepice nebo vejce dá věřící odpověď: První byl Bůh.  A je jeden, protože dva šéfové se nikdy nedomluví.

Jak to vysvětlím druhým, třeba mladším:

Jak vznikl svět, to  je věcí vědy. Víra nám odpovídá na otázku: Proč vznikl a kdo to způsobil. Stvořil jej Bůh, sám, svobodně a bez jakékoli pomoci. I kdyby to byla jen semínka, která rostou jakoby sama. Ale právě Bůh pro ně vytvořil ty podmínky.

Začneme tím, že nic se neudělá samo. Starším můžeme připomenout složitost přírody, kde do sebe všechno naprosto zapadá. Někdo to musel udělat. Hmota se rozpadá a propadá do černých děr. Nebyla vždy. Musí mít začátek. Na něm musí být něco víc než hmota. Bůh. Ten ji musí přesahovat, proto říkáme, že je Duch. Proto ho hmotnýma očima nemůžeme uvidět a hmotnými přístroji změřit. Jen obdivovat. Skládat o něm básně. Jedna z nich je hned na první stránce Bible. Zpěv o stvoření. Proto ho nechápeme matematicky. A můžeme si představovat různé cesty, věda nám třeba ukáže ještě další. Jedno však bude stejné: Svět je dílo jednoho Stvořitele, Boha!