Průvodce kostelem

KOSTEL SV. VÁCLAVA V NOVÉM VESELÍ

1) uvnitř, 2) venku a 3) obraz 14 sv. pomocníků 4) přehled a doslov (na památku svátosti biřmování udělené o. biskupem Vojtěchem 17.6.2018 a na poděkování všem, kteří se podíleli na přípravě kostela i fary na tuto událost víry)

1) SOCHY A OBRAZY V KOSTELE

Svatostánek - stejně starý jako kostel, dostavěný L.P. 1757 - s křížem, věčným světlem, ozdoben 4 anděly a 2 hlavičkami andělů s křidélky, nad ním je socha ctnosti, která drží symboly víry naděje a lásky: kříž, kotvu a kalich

Oltář, kde se slouží mše svatá, s malým křížem Sv. Václav na obraze se 7 anděly a jedním lvem, pravděpodobně symbolem české státnosti, drží jej 2 sochy andělů, obraz je dílem Jana Kautsche a pochází z 3. čtvrtiny 18. století – jako sám kostel, odborně byl restaurován L.P. 1845 a 2012.

Neposkvrněné Srdce Panny Marie vlevo a Nejsvětější Srdce Ježíšovo naproti, obě sochy měří 120 cm a pocházejí z r. 1911, výška 120 cm

Vlevo: Kazatelna také z 18. století s 2 anděly, jednou hlavičkou a sochou Krista Spasitele nahoře. Na boku kazatelny jsou tři reliéfy ze života sv. Václava: pouť do Staré Boleslavi, cesta do kostela, mučednická smrt; na dveřích pak jeho oslavení v nebi

Vpravo: Kříž a pod ním Panna Maria s Ježíškem

Na stropě: obraz Boha Otce asi z dob 1. republiky, kdy byla většina našich venkovských kostelů vyzdobena nástěnnými obrazy, aby pak v další módní vlně v závěru tohoto století bylo vše zase zatřeno.

Na vrcholu oblouku mezi oltářem a lodí: znak žďárského opata Bernarda Henneta, stavitele kostela, na kterém r. 1901 při malování místo původní orlice, kterou má ve znaku jeho rod, nakreslili orlici moravskou

Boční oltáře – oba kolem roku 1790 od Ignáce Josefa Weidlicha z Velkého Meziříčí:

vpravo Svatá rodina - Ježíš, Maria a Josef, doplněná obrazem Boha Otce a symbolem Ducha Svatého a doplněný 4 andělskými hlavičkami nahoře menší obraz sv. Jana Nepomuckého, českého kněze a mučedníka (+ 20.3.1393), doplněný dvěma anděly a dvě andělské hlavičky, vedle socha sv. Cyrila, stejně jako socha jeho bratra, má 180 cm a pochází z Prahy z dílny mistra J. Krejčího, kde byly obě vytvořeny v roce 1897. Náš tehdejší biskup si přál, aby v každém kostele byli naši hlavní patronové a věrozvěstové zobrazeni, buď na plátně nebo jako sochy či sousoší anebo v oknech.

vlevo vpředu Rodina sv. Jáchyma a Anny s Pannou Marií doplněný 2 anděly nahoře menší obraz sv. Floriána, mučedníka v Rakousku ( + 304 ), svátek 4. května, doplněný 3 anděly a dvě andělské hlavičky, vedle socha sv. Metoděje (jasné poznávací znamení je pallium – bílý pás kolem ramen s černými křížky -, které může nosit jen arcibiskup a platí to dodnes! A to byl jen sv. Metoděj).

Kamenná křtitelnice pochází z 19. století, ale vnitřní cínová nádoba je mnohem starší.

Uprostřed kostela je oltář Panna Maria Lurdská, sv. Josef napravo od ní, nalevo socha abatyše (opatky, abbas = opat) s berlou. Může to být sv. Scholastika, sestra sv. Benedikta, abatyše prvního benediktinského kláštera na světě v Itálii (+543 ), svátek 10. února. Vzhledem k tomu, že v době vzniku oltáře se očekávalo blahořečení abatyše Mlady (Milady) Přemyslovny, která založila klášter sv. Jiří na Hradčanech a tam zemřela r. 994, můžeme se právem domnívat, že je to její socha. Protože není možné veřejně uctívat sochy nebo obrazy těch, kteří ještě nebyli svatořečeni, předem je připravili a zatím je pojmenovali po jiném svatém ze stejné skupiny. Není to první případ takové prozíravosti, podobně to bylo se sochou Jana Sarkandra na průčelí. Oltář pochází z poslední třetiny 19. století a stojí na místě bývalého třetího vchodu, je to dar bezdětných manželů Josefa a Františky Procházkových z Nového Veselí, proto se někteří domnívali, že tam jsou sochy sv. Josefa a sv. Františky.

Více vzadu na stejné straně: obraz Panny Marie Bolestné od Jana Koudelky z roku 1901.

Naproti: obraz 14 svatých pomocníků, který je zřejmě starší než kostelní budova. Uprostřed je zdůrazněn sv. Kryštof, aby si ho člověk hned všiml, protože s pohledem na něj a přáním i prosbou, abychom i my jako on posloužili Pánu Ježíši, máme začínat každý den. Proto byly na kostelech i zvenku veliké obrazy tohoto světce, který žil v Malé Asii ve 3. století a má svátek 25. 7. Na obraze je však celkem 19 postav - 14 světců, Ježíšek, kterého nese sv. Kryštof, nahoře Panna Maria a sv. Josef a dva andělé, dole jsou dvě zvířata, jelen a laň, vše v podrobném popise úplně na konci.

14 obrazů křížové cesty od Jana Kasala z Polné, zakoupena 1848, restaurována 2018.

Dvě zpovědnice stejně staré jako kostel: při vstupu vlevo s reliéfem sv. Marie Magdaleny a 2 hlavičkami andělů, vpravo s reliéfem sv. Petra a dvěma hlavičkami.

V sakristii: kříž a sošky sv. Jana evangelisty a Panny Marie Bolestné, v původní barokní skříni na potřeby ke mši sv. je i primiční kalich věnovaný rodákem P. Aloisem. Křivánkem, který působil a zemřel v Kanadě. Socha Vzkříšení z 19. století. Tři kropenky, vedle každého vchodu jedna, jsou z 18. století.

Na kůru: varhany z roku 1804 a sochy 3 andělů.

Ve věži: hodiny se 4 ciferníky a 2 zvony: Ave Maria z r. 1947 –  280 kg, tón C 2 a umíráček z r. 1832, který přežil dvě války, 16 kg, 31 cm vysoký a 24 cm v průměru a 2 zvony z r. 2020: sv. Václav – 435 kg, tón A 1 a sv. Jan Pavel II. (*1920) s připomínkou sv. Zdislavy (*1220)  a sv. Jana Sarkandra (+1620), které před 25 lety svatořečil – 205 kg, tón D 2.

2) SOCHY A PAMÁTKY PŘED KOSTELEM

Románská křtitelnice z původního kostela, který stál na starém hřbitově na místě dnešní márnice a je připomínaný už L.P. 1393. Kříž z roku 1860, jehož více jak sedmimetrové svislé břevno je z jednoho kusu kamene

Sochy u brány přibližně stejně staré jako kostel: sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu, odborně zvaná Immaculata (Neposkvrněná), Panna Maria s Ježíškem je Madona, s mrtvým Ježíšem Pieta (Slitovná anebo Politováníhodná) a s hvězdami kolem hlavy Assumpta (Nanebevzatá).

Sochy na průčelí kostela, opatřeny pletivem proti holubům, jsou zřejmě o něco mladší: vlevo socha sv. Antonína Paduánského, kněze a učitele církve, který žil v Portugalsku a v Itálii v 13. století, svátek 13. června, s Ježíškem v náručí, ale na rozdíl od sv. Josefa nedrží lilii, je opásán provazem s třemi uzly a na hlavě má tonzuru - vyholenou pleš. Vpravo je socha sv. Jana Sarkandra, umučeného v Olomouci 20.3. 1620. Socha byla dána do průčelí nového kostela v Novém Veselí hned při jeho stavbě kolem roku 1757, protože se už v r. 1770 očekávalo jeho blahořečení k 150. výročí mučednické smrti. K němu však nedošlo a protože není možné dávat k veřejné úctě sochy dosud neprohlášených za svaté, do inventářů se pak psalo, že je to socha sv. Josefa Kalasánského, kněze, který žil ve stejné době ve Francii, nosil stejný oděv, založil řád piaristů a byl svatořečen r. 1767. Podobných soch je u nás více.

U bočního vchodu: pískovcová socha sv. Václava od místního rodáka Julia Pelikána z roku 1965, jeho poslední dílo, které z vděčnosti za návrat do církve věnoval farnosti, kde byl pokřtěn. Většinu života pracoval na arcibiskupství olomouckém a mohl tvořit díla s tématikou duchovní i jinou.

Za řekou Oslavou, za potokem, jak říkají místní podle skutečného stavu, stojí barokní fara z roku 1784, před ní je socha sv. Floriana z konce 19. století, stodola je z roku 1811.

Na kopci naproti je kaple z roku postavená 1680, ke cti ochránců před morem - sv. Rocha, vyznavače ve Francii ( + 1327), svátek 16.8., sv. Šebestiána, mučedníka v Římě ( + v 3. století), svátek 20.1. a sv. Rozálie Palermské, panny a poustevnice na Sicílii ( + ve 12. století ), svátek 4.9., pouť je vždy po sv. Rochu

3) OBRAZ 14 SVATÝCH POMOCNÍKŮ

Rozmístění svatých 14 pomocníků v kostele v Novém Veselí zleva dolů: 1. Svatý Pantaleon - lékař (medik) a mučedník, žil ve 3. století Malé Asii 2. Svatý Vít - mládenec a mučedník, narodil se kolem roku 297 na Sicílii a byl umučen roku 304 v Římě - s kohoutem 3. Svatý Erasmus - biskup a mučedník, žil ve 3. století v Antiochii v Sýrii 4. Svatý Jiří - voják a mučedník, žil ve 3. století v dnešním Turecku s drakem 5. Svatý Diviš (Dionýsius - Denis) - biskup a mučedník, žil v 2. - 3. století v Paříži - s hlavou v podpaží, byl sťat na Montmartru (hoře mučedníků) v Paříži, kde je dneska bazilika Sacré Coeur 6. Svatý Eustach - důstojník, umučen v Římě 20. září r. 120 - s jelenem, dříve byl, a někde dodnes je, patronem myslivců 7. uprostřed: Svatý Kryštof - mučedník, žil v Malé Asii ve 3. století vpravo odzhora: 8. Svatá Barbora - panna a mučednice, žila ke konci 3. století v Malé Asii 9. Svatá Markéta - panna a mučednice, žila ve 3. století v syrské Antiochii 10. Svatá Kateřina - panna a mučednice, žila ve 4. století v Alexandrii 11. Svatý Cyriak - jáhen a mučedník, žil v Římě ve 4, století 12. Svatý Achác - důstojník a mučedník, žil v 1. století v dnešním Turecku 13. Svatý Blažej - biskup a mučedník, žil v 3. století v Malé Asii - s 2 svícemi 14. Svatý Jiljí - opat, žil v 7. století ve Francii - s laní

4) PŘEHLED A DOSLOV

Kromě křížové cesty máme Pána Ježíše v kostele zobrazeného v různém věku a více výtvarných podobách 11 krát. Děkujeme mu, že je s námi v podobě svatého chleba v tajemství Eucharistie

Pannu Marii máme 7 krát. Prosíme ji, abychom dokázali jako ona být na svém místě služebnicí-služebníkem Páně a celým životem říkat: Ať se mi stane podle slova Tvého.

Andělů máme 16 namalovaných na obrazech, 11 vyřezávaných celých soch a 15 hlaviček (11 vyřezávaných a 4 namalované). Děkujeme jim, že nás provázejí na všech cestách, a prosíme, ať nás jednou doprovodí až ke trůnu Nejvyššího.

A sv. Václava prosíme: Nedej zahynouti nám ni budoucím. Potěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave. Kriste eleison.

Bože, buď milostiv a žehnej na přímluvu sv. Václava nám, našemu národu, našemu kraji, naší vlasti, našemu světadílu, všem lidem dobré vůle.Průvodce kostelem