736 529 221 penaz.vm@seznam.cz

Písně, které rádi zpíváme

DODATEK KE KANCIONÁLU

(z kterého také rádi zpíváme a který si můžete stáhnout zde https://kancional.cz/)

nové vydání pro naše farnosti

L. P. 2019

Slovo úvodem:

Pán Ježíš říká, že jeho učedník je jako dobrý hospodář, který vynáší ze svého pokladu věci nové i staré (Matouš 13,52). I my chceme v našich farnostech oživit staré písně (čímž se nebráníme těm novým) a zachovat místní tradice.

Proto nabízíme naše dodatky ke kancionálu. K původním třiceti písním shromážděným díky panu varhaníkovi Janu Vencelidesovi a jeho spolupracovníkům byla přidána další dávka. Najdete tak více písní, které už byly v Cyrilometodějském kancionálu vydaném v Brně L.P. 1949, i pár nových písní z posledních vydání jednotného kancionálu, které všichni ještě nemají. Je tam i pár písní, které jsou na hranici liturgického slavení a lidové zbožnosti, zvláště písně k různým výročím našich svatých patronů a některé koledy. Uvádíme je proto, že všichni papežové poslední doby vyzývají kněze, aby lidovou zbožnost podporovali (a případně ji usměrňovali). A také proto, že obojí se spolu může pěkně doplňovat v rámci farnosti i poutí.

Pokud by se někomu zdálo, že některé z nich jsou hudebně o úroveň níž, ať uváží, že přesto mohou být srdci o úroveň blíž! A to je pěkné. A naplníme i slova apoštola Pavla Efezanům, že máme z celého srdce zpívat Bohu chvály (5,19).

o. Jan se svými farníky

 

OBSAH:

Písně k Pánu Ježíši - čísla 1-12

Písně k Panně Marii 13 – 30

Píseň k růženci světla 31

Písně k svatým 32 – 43

Písně vánoční 44 - 53

Písně postní a ostatní 54 – 62

 

PÍSNĚ K PÁNU JEŽÍŠI

  1. Před tichým svatostánkem
  1. Na celém Božím světě, já jedno místo znám - kde slastí nadpozemskou vždy v srdci zaplesám. - Tam stánek zbudovati jest touhou duše mé, - /: před tichým Svatostánkem, je místo milené. :/
  2. Tamť přemocný a tklivý mne často vábil hlas, - však nedbal jsem já hlasu, ach drahný, drahný čas. – Ó Jezu nejmilejší, jak mohlo jen tak být, - /: že v tichém Svatostánku sám často musels dlít. :/
  3. Leč Ten, jenž tam je ukryt, ovládl duši mou – a srdce podmanil si horoucí láskou svou, - a mysl moji chladnou tak cele překonal. /: Před jeho Svatostánkem, že bych proň život dal. :/
  4. Když v nouzi jsem a bídě a milost schází mně – vím, kde ji zase najdu u tebe jedině, - Ty znáš mne, Jezu milý, pomůžeš v čase zlém, - /: a při Tvém Svatostánku cítím, že bohat jsem. :/
  5. Když nemoc zlá mne svírá a léku si žádám, - vždy nejlepší jen v Tobě, můj Jezu nalézám. - Ty sám jej mile skýtáš, prahnoucím ústům mým - /: a při Tvém Svatostánku se vždy hned uzdravím. :/
  6. Když v boji pro věc svatou se stanu vítězem – hned Jemu zprávu dát s radostí spěchám sem. – I čeká na mne Ježíš, mně dává výměnu, - /: ze svého Svatostánku mi skýtá odměnu. :/
  7. A jsem-li v pochybnosti, chabne-li statečnost – vím, kdo mne upomene zas na mou povinnost. – Ku svému Pánu spěchám, Onť lásku ke mně má /:On při svém Svatostánku mně dobrou radu dá. :/
  8. Když večer prací umdlen, již toužebně hledám klid, - povinnost ještě jednu, vždy musím vyplnit. – Ku Svatostánku chvátám, kde strážná jeho moc, - /: tam z hloubi duše vzdechnu: „Můj Jezu, dobrou noc.“ :/
  9. Až nebude lze k Němu v poslední večer jít, - pak Sám zas ve své lásce mě přijde navštívit. – Ó Jezu, lásko moje, já často s Tebou byl, - /: kéž bys ty také tenkrát mne v lásce navštívil. :/
  10. Až duše moje s tělem se bude loučit již, - ji k trůnu nad hvězdami co vůdce provodiž. – Pak věčný soudce Jezu, u milost vejde s ní, - /: bychom tam na věčnosti zas byli spojeni! :/

  1. Do hlubin lásky
  1. Do hlubin lásky Ježíše – když srdce mé se ponoří, - /: mystické zajde do říše – a vidí nebes pohoří. :/
  2. V pramenech krve Kristovy – rozkvetly ctnosti lekníny, - /: mé srdce rádo zaloví a koupá šat své neviny. :/
  3. Přesvatou krví Ježíše – když duše má se napojí, - /: nebeským klidem zadýše a v svatém žije pokoji. :/
  4. Slyš vroucí prosbu Ježíši, - mou duši obmyj krví svou, - /: pak Beránku Ty nejtišší jí ozdob svatou pokorou. :/
  5. Tvou krví duše obmyta, - jak klidně kráčí bolu vstříc, - /: ve ctnostech zdárně rozkvétá, po marném světě netouží. :/
  6. Ó, jak nás Ježíš miloval, - pro nás trůn, slávu opustil - /: nám život celý věnoval a křížem spásu zajistil. :/

  1. Ó srdce Páně nejsvětější - pozdravujem Tě s radostí- jež mezi námi s láskou dlíváš – zde v převelebné Svátosti.
  1. Tys od věků se Otci svému – nabídlo za nás k oběti, - chtíc k naší spáse v poslušnosti - se odít v tělo, trpěti.
  2. V Betlémě v jeslích v chudém chlévě - polidsku nám jsi bilo vstříc, - pastýři cítí lásku Tvoji, - slza jim štěstí skrápí líc.
  3. Spanilé duše v Nazaretě - pěstouna, Matky Marie - na hrudi své Tě chvít se cítí – o, jak Tvá láska blaží je.
  4. V mileném sboru apoštolů - obraz zříš církve daleký, - a tak v nich k ní jsi láskou vzplálo, - žes chtělo být s ní navěky.
  5. Na kříži potom v těžké chvíli - kopím ses dalo otevřít - aby se mohlo lidstvo všecko - v milosrdenství Tvoje skrýt.
  6. A s touto láskou v svatostánku - přebýváš s námi ještě dnes - bys naše duše svou milostí - živilo, vedlo do nebes.
  7. Tam k sobě zveš nás, pojďte ke mně - starostmi kdo jste stíženi, - Srdce mé sladkým útočištěm - bude vám v každém soužení.
  8. O, Srdce Páně ve svátosti, - pozdravujem Tě tisíckrát, - na zemi zde i na věčnosti - v Tobě chcem dlít a přebývat.

  1. Z všech srdcí (CMK = brněnský Cyrilometodějský kanc. č. 153)
  1. Z všech srdcí, která bila v prsou – a dále ještě budou bít, - mé city k jednomu se nesou, - a proto jen si přejí žít. /: Toť srdce mého Spasitele, - jež lásky v sobě chová víc, - než srdce otce, matky, vřelé, - než srdcí zlatých na tisíc. :/
  2. Když sčítám všecky práce, kroky – jež pro mne Ježíš vykonal, - když uvážím, jak žití roky – jen lásce mojí věnoval, /: tu volám Srdce Spasitele, - i já chci pro tě pracovat, - jen tobě dát své srdce celé, - a za tebe rád umírat. :/
  3. Když zřím ty oči zkrvácené – a v hlavě svaté ostrý trn, - ty ruce, nohy proražené – a krev jak smáčí půdy drn. - /: Ach s žasem volám Srdce Krista, - jak mohlos s takou láskou vzplát,- kdy člověk tobě nevděk chystá, - jak mohlos nás tak milovat. :/
  4. Než na lásce té dosti není, - jest ještě v Srdci s vodou krev, - i tuto pro nás Ježíš cedí, - nám přístup k srdci otevřev. /: Kéž v tomto Srdci, chrámu Božím – jest příbytek mně dovolen – pak s touhou srdce své v ně vložím – a ze dvou bude jedno jen. :/
  5. A v upomínku na svou lásku – své srdce zjevil lidstvu Pán. – Má ránu, kříž a z trní pásku, - kol oheň láskou rozdmýchán. - /: Hle, obraz Srdce Ježíšova, - hle, jediná mé duše slast, - když vidím Jej, tu slyším slova, - jež lehkým činí kříže strast. :/
  6. Ó srdce božské, když nás sílí – již obraz tvůj a jeho zář, - ó, jaké štěstí s tebou sdílí, - kdo na tě patří tváří v tvář. - /: Toť přání mé a touha vroucí, - a proto chci jen tobě žít, - než přijmeš mne v ráj nehynoucí, - kde budu věčně v tebe zřít. :/

  1. Srdce Páně, lásky zdroji
  1. S pokorou Ti srdce dávám, Bože můj co malý dar, - v Tebe jen svou víru vkládám, vděčen za Tvé lásky žár. Věky dlouhé překonala, krutých bouří nesla tíž, - ani zloba nespoutala touhu lidstva, Tobě blíž. Ref.: Srdce Páně, lásky zdroji, věčná touho tvorů všech, - Srdce Páně rány zhojí. Jemu patří každý vzdech.
  2. Slávou hřímá země celá, slávu pějí nebesa, - apoštolů srdce vřelá, vše co živé zaplesá. – Otci Tvému, Stvořiteli, Bohu všeho zrození, Tobě, drahý Spasiteli, gloria všech tvorů zní. Srdce Páně, lásky zdroji, …
  3. Věřím, že jsi v lidstvu světlo víry vznítil, Ježíši, - pro náš hřích jsi s křížem nesl utrpení nejvyšší. – Žehnej v míru zemi drahé, věříme Ti v každý čas, - Srdce Tvého štěstí pravé – pokoj lidu vrátí zas. Srdce Páně, lásky zdroji, …
  4. Za Tvou oběť, za Tvé strasti, za Tvou smrt i vzkříšení, - za Tvé rány chcem Ti klásti – v cestu Tvou své nadšení. – V srdci svém náš Spasiteli – ukryj lásky skromný dar, - vděčni budem život celý, že jsi nás tak miloval. Srdce Páně, lásky zdroji, …
  5. Věrný lid své díky pěje, kam Tvá církev putuje, - svatý, svatý vstříc ji spěje, - požehnání vstupuje. – Modré nebe, hvězdy jasné svatým sborem díků zní – a svět celý v úctě žasne – nad dnem Tvého vzkříšení. Srdce Páně, lásky zdroji, …
  6. Ukrýváš se světu všemu na oltáři, Kriste můj, - přistup blíže k lidu svému – a nás v bídě posiluj. – Za Tvým srdcem chceme jíti – kam nás žitím povede, - ctnostem Tvým se naučiti – u Tebe, jen u Tebe. Srdce Páně, lásky zdroji, …
  7. Život náš až k cíli vkročí, poslední až přijde den, - dej nám patřit ve své oči, - věčně býti s Tebou jen. – Slunce víry v nebes dáli, osviť cesty žití nám, - bychom jednou všichni znali – Srdce Tvého svatý chrám. Srdce Páně, lásky zdroji, …

  1. Pojď k Spasiteli (JK - vydání pro hradeckou diecézi, č. 781)
  1. Pojď k Spasiteli, pojď ještě dnes, / své srdce jemu v oběti nes! / On z trůnu svého, kde věčný ples, / tak sladce volá: Pojď! /

Sláva, sláva, duše zaplesá, / pod jhem hříchu že již neklesá. / Ó Pane, vstříc mi pojď, vstříc mi pojď, / ó Pane, vstříc mi pojď. / Sláva, sláva, duše zaplesá, / až ta krásná uzří nebesa. / Ó Pane, vstříc mi pojď, vstříc mi pojď, / ó Pane, vstříc mi pojď.

  1. Pojď, kdo jsi koliv, jest blízko Pán, / On za nás všechny v oběť byl dán, / mile zve k sobě nás ze všech stran, / ó slyš a věř a pojď. / Sláva ...
  2. Pojď, dítko milé, ten sladký hlas / i tebe zve, pojď, dokud je čas, / kdož ví, zda zítra ozve se zas, / ó nemeškej a pojď. / Sláva …
  3. Pojď k Srdci Páně, má duše, již, / když na tě světa doléhá tíž, / k oltáři jeho přijď jenom blíž, / On k tobě volá: Pojď. / Sláva ...
  4. Pojď k Bohu svému, sem k němu spěj, / život svůj celý v oběť mu dej, / již lásky jeho ochotně dbej, / ó dítě, vstaň a pojď. / Sláva ...
  5. Hle, Spasitel již spěchá Ti vstříc, / ó rci, kdo tě kdy miloval víc? / Krví svou viny obrací v nic / a z kříže volá: Pojď / Sláva ...
  6. Tož srdce svoje otevři jen, / s ním žíti počni milosti sen: / a až ti svitne věčnosti den, / zavolá Ježíš: Pojď! / Sláva ...

  1. Duše moje, zaplesej
  1. Duše moje zaplesej, - přichází Pán k tobě – srdečně jej uvítej – chleba ve způsobě! – Vítej, Pane přelaskavý, - živote mé duše pravý, - /: vítán buď, vítán buď, - láskou zaněť moji hruď. :/
  2. Posil víru, naději, - rozněť lásku žhoucí, - nechať tobě zapěji – píseň díků vroucí, - nechať letí nade hvězdy, - tebe, Pane, slaví vezdy! - /: Pane můj, Pane můj, - ve ctnosti mne posiluj! :/
  3. Dej, ať tvůj vždy slyším hlas, - prost jsem nepravostí, - nechať tobě v každý čas – věrně sloužím ctností, - nechať žiji neustále – ke tvé cti a ke tvé chvále, - /:v srdci tvém, v srdci tvém – na věky ať zapsán jsem! :/
  4. V zármutku mne, Pane, těš, - posil v pokušení – nechať žiji, jak ty chceš, - prost všech provinění, - bych byl hoden lásky tvoji, - štěstí, jež mi nebe strojí, - /: milost dej, milost dej, - v lásce své mi účast přej. :/
  5. Sešli svého anděla, - ať mne všude chrání, - duši, lká-li umdlelá, - vede ku pokání, - abych neurážel tebe, - zasloužil si ctností nebe, - /: v něm tě ctil, v něm tě ctil, - tebe věčně velebil. :/
  6. V tebe doufám jedině, - nedej zahynouti, - v poslední rač hodině – k sobě přivinouti – srdce mé zbav bázně, strachu, - očisti je z hříchu prachu, - /: Ježíši, Ježíši, - do svých veď mne do říší! :/
  7. Ó Maria, Matičko, - našeho ty žití – nejjasnější Hvězdičko, - rač se přimluviti, - aby syn Tvůj dobrotivý – tehdy mně byl milostivý, - /: nebe dal, nebe dal, - v slávě své mi podíl přál! :/

  1. K Srdci Jen Páně blíž (nápěv Blíž k Tobě, Bože můj)
  1. K Srdci jen Páně blíž, - k Ježíši blíž, - těžký byť do prachu tlačil mne kříž, - srdce mé neklesá, důvěrně zaplesá, - k Srdci jen Páně blíž, k Ježíši blíž.
  2. Osudu vlny-li zmítají mnou, - bouři mi na moři připomenou. – S učedníky spěšně, - obracím se snažně: - K Srdci jen …
  3. Pláče-li duše má lítostivě, - jak sestry po smrti Lazarově, - s Marií a Martou - spěchám též za tebou. - K Srdci jen …
  4. Srdce-li sevře mi bolest a žal, - ze srdce tvého bych útěchu bral, - dovol mi, Ježíši, - králi můj nejvyšší! - K Srdci jen …
  5. Sluncem-li rozlévá štěstí se zář, - útoky hříchu sám, Ježíši, zmař. - Nedopusť klesnouti na pozemské pouti. - K Srdci jen …
  6. Slunce když hřející líbezný jas – v soumraku neštěstí zármutku zhas, - paprsek naděje z tebe se zaskvěje. - K Srdci jen …
  7. Tělo, krev vášní když rozbouří vír, - odnímá mysli mé pokoj a mír, - Pane, zkroť jejich rej, - zvítězit pomáhej. - K Srdci jen …
  8. Srdce mé tvému kéž podobno jest, - ochotno každý kříž za tebou nést, - pokorným, tichým být, - čistotou vždy se skvít. - K Srdci jen …
  9. Lásku, jíž srdce tvé plane, mi zjev, - pro niž tě velebí andělů zpěv, - zjev, že mne miluješ, - sebe mi daruješ, - K Srdci jen …
  10. K tobě kéž směřuje vezdy má pouť, - u tebe po ní smím odpočinout, - krásu tvou uzříti, tebou se těšiti. - K Srdci jen …
  11. Když pak mne nad slunce v nebeskou výš, - povznese láska tvá v blaženou říš, - slávu, jíž oplýváš, - v úděl mi, Pane, dáš - K Srdci jen …
  12. Překonej, srdce mé, bázeň a bol, - v srdci si Kristově útulek zvol, - zaplesej radostí, najdeš ho v Svátosti. - K Srdci jen …
  13. Nejdražším pokrmem pokryl ti stůl, - často sem přistupuj, k němu se tul, - na jeho viň se hruď, - heslem tvým vždycky buď: - K Srdci jen Páně blíž, k Ježíši blíž!

  1. S Bohem, má radosti

S Bohem, má radosti, / velebná Svátosti, když mám jít od Tebe, / vždycky jdu s lítostí.

  1. Vracím se v ten zlý svět, / do strastí, zlob a běd / a vždy si rozjímám, / že jdu již naposled.
  2. Než půjdu k milým svým, / ještě si vyprosím, / že si té lásky Tvé / na cestu vzíti smím.
  3. Maria, Máti má, / na cestu objímá / a pak mne provází / svatýma očima.
  4. Anděle Boží, pojď, / cestou mne doprovoď / k milému domovu / lásku nes Otcovu.
  5. Když přijdu do domu, / tu sobě vzpomenu / na lásku Ježíše, / jež chrání duši mou.
  6. A když duše moje / ze světa odejde, / s Tebou se, Ježíši, / v nebi těšit bude.

  1. Anděle Boží,
  1. Anděle Boží, strážce můj, - rač vždycky být ochránce můj: - mě vždycky veď a napravuj, /: ke všemu dobrému :/ mě vzbuzuj.
  2. Ctnostem svatým mě vyučuj, - ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj. - Tělo, svět, ďábla přemáhám, /: na tvá vnuknutí :/ pozor dávám.
  3. A tak s tebou ve spojení - ať vytrvám do skonání, - po smrti pak v nebi věčně /: chválíme Boha :/ ustavičně. Amen.

  1. Otče náš
  1. Otče náš, vyslyš nás, zachovej nám národ náš, - zůstaň s námi do skonání, Otče vyslyš nás. – S důvěrou dnes k Tobě voláme – ruce svoje k nebi zvedáme – neopouštěj naši drahou vlast, vroucně Tebe žádáme. Otče náš, …
  2. Ježíši, Pane náš, pramen lásky v srdci máš, milostí svou posvěť duše, Kriste, vyslyš nás. Lásky Tvé nám tolik třeba je, když pod utrpením klesáme, dej nám sílu, dej nám milost svou, zachraň nám vlast předrahou. Ježíši, Pane náš....
  3. Pane náš, který znáš, každou naši lidskou strast, dej nám Ducha, ať nás vede až v nebeskou vlast. Každý kdo se Duchem dává vést, naplňuje tím radostnou zvěst, stává se tak Božím dítětem, nebešťanem ve světě. Pane náš...
  4. Maria, Matičko, národ český mocně chraň! Zůstaň Matkou lidu svému, drž nad ním svou dlaň. Vzpomeň, jak Tě lid náš v lásce měl, vzýval Tě a vroucí písně pěl, pro tu lásku odpusť mnohý hřích, neopusť nás v dobách zlých. Maria, Matičko...
  5. Kníže náš, shlédni k nám, zahynouti nedej nám! Pros za všechny věrné Čechy, svatý Václave. Zkormouceni k Tobě voláme a v přímluvu Tvoji doufáme, oroduj za naši krásnou vlast, úpěnlivě voláme. Kníže náš, shlédni k nám ...
  6. Kníže náš, shlédni k nám, zahynouti nedej nám! Chraň nám v míru zem i víru, svatý Václave! Tisíc let jsi chránil národ svůj, prosíme i dál nás ochraňuj, víře své i vlasti věrný lid, ať je šťasten, v míru živ. Kníže náš, shlédni k nám ...

  1. Pozdraven buď od nás (CMK 126)
  1. Pozdraven buď od nás, andělský Chlebe, který jsi sestoupil z lásky k nám s nebe. Ježíši, k Tobě duše má chvátá, posilni, oživ ji, Hostie svatá.
  2. Pozdraven buď od nás, Beránku tichý, který jsi prolil krev za světa hříchy. Ježíši...
  3. Zde se Ti klaníme, Bože náš pravý, jméno Tvé přesvaté celý svět slaví. Ježíši ...
  4. Skrytý zde přebýváš, Ježíši milý, abychom Tělem Tvým živeni byli. Ježíši ...
  5. Srdce Tvé přesvaté láskou k nám plane, ó, rač nás přivinout k sobě, náš Pane. Ježíši...
  6. V zármutku, v neštěstí, vždy, v každé době na svatém Srdci Tvém spočinem sobě. Ježíši ...
  7. Chceme Ti zasvětit všechno, co máme, tělo i duši svou v službu Ti dáme. Ježíši ...
  8. Pomoz nám zachovat srdce vždy čisté, hříchem Tě nehněvat, náš Jezu Kriste. Ježíši ...

 
PÍSNĚ K PANNĚ MARII

  1. Růže krásná (CMK 209)
  1. Růže krásná v ráji štěpovaná, převyšuje každý květ, - neboť její vůně přelíbezná – oblažila celý svět. Ref.: Anděl Páně s nebeské výsosti, - přinesl Ti Maria poselství – že jsi plná milosti. –    I my v Tebe Maria vzýváme, - Matkou Boží Tebe nazýváme – zdrávas k Tobě voláme.
  2. Zahradníkem té překrásné růže jest Stvořitel nebeský, - jež dal v ráji Adamovi, Evě – na důkaz božské lásky. Anděl Páně …
  3. Přijde panna, která potře hada, krásné jméno Maria, - přijde Panna, jíž se netkla vada, - čistá jako lilie. Anděl Páně …
  4. Kvetla růže rajské nevinnosti, Panna čistá Maria, - shlédl na ni Bůh z nebes výsosti, - velkou milost jí dává. Anděl Páně …
  5. Panna čistá bydlela v samotě v městečku Nazaretě, - přistoupil k ní archanděl Gabriel, nesl lilii v ruce. Anděl Páně …
  6. Řekl anděl: neboj se Maria, milosti Boží plná, - Ty jsi ze všech nejjasnější panna, počneš Božího syna. Anděl Páně …
  7. Maria se těch slov velmi lekla, co jest to za poselství, - já jsem Pánu Bohu zavázaná, že nezruším panenství. Anděl Páně …
  8. Mluvil Gabriel k Panně Marii, nelekej se Maria, - Duchem svatým budeš zastíněna, našlas milost u Boha. Anděl Páně …
  9. Synem Božím nazývat se bude, kterého ty porodíš, - on bude syn Boha nejvyššího, dáš mu jméno Pán Ježíš. Anděl Páně …

  1. O Matko Páně
  1. Ó Matko Páně, Matko rajských krás, Ty víš, co srdce tíží, pojď milosti v mou duši chvíli zas, když bol se kolem šíří, do rukou svých vem srdce bloudící, dej smilování duši prosící. Maria, Maria, Maria.
  2. Pojď se mnou krajem mého domova do lesů, vonných květů. Pojď se mnou krokem z domu otcova do širých dálek světů. Buď světlem lásky v temnu duše mé, buď v žití vše, co moje je jediné. Maria, Maria, Maria.
  3. Pojď krajem lásky, vlastí nejdražší, sbor věrných Tvých zde jásá a staletí vzpomínka nejsladší, hlas otců Tebe hlásá. Ten národ Tvůj se k Tobě obrací, jenž víru svou u Tebe neztrácí. Maria, Maria, Maria.
  4. Pojď k nemocným, jichž život prchá v dál, jim smutek v duši utiš, vrať světlo lásky, kde je život vzal, volání moje uslyš. Dej zdraví tam, kde duše odchází, a dobro Tvé kéž vždy nás provází. Maria, Maria, Maria.
  5. Pojď k zemřelým, jež trápí muka zlá, vem v milost prosbu vroucí, vždyť Tvoje láska smilování má nad duší nehynoucí. Ty bolest mou i prosby moje znáš, Ty vyslyšíš Zdrávas i Otčenáš. Maria, Maria, Maria.
  6. Zář květů bílých věncem nádhery, Tvůj zdobí stánek svatý, a srdcí věrných něžné údery, v ten úsměv vděkem jatý – to vše je láska, kterou Maria, na celém světě zní Ti gloria. Maria, Maria, Maria.

  1. O Matko Božská
  1. Ó Matko božská s nebes Synem, jenž bolný z duše plaší sten. A hřích a smrt svým ničí kynem, - buď zdráva, volám rozechvěn. Ref.: Slyš, ó Maria naše lkání, nás mocnou dlaní v boji braň, zde uštědř nám své požehnání a v nebi sladkou ukaž skráň.
  2. K nám vzezři s trůnu věčné slávy v dol plný slz a smutných běd – a tužbu Tvůj zrak zhojí smavý, - a v nebe promění se svět. Slyš, ó Maria …
  3. Ať Tvoje náš krok hledá stopy, - vždy v spleti bujné světa cest, - ať neviny se štítu chopí, - a pokorou Ti roven jest. Slyš, ó Maria …
  4. Nás poruč synu, který Tebe, - v trůn k sobě zdvihl v slávy jas. – Ať jako Tobě dá nám nebe, - a stínu smrti zbaví nás. Slyš, ó Maria …

  1. Na stotisíckrát
  1. Na stotisíckrát budiž pozdravena nebeská královno, Panenko Maria. Ref.: Nad všecky svaté Bůh povýšil Tě, Panenko Maria. Ty jsi nevěsta krásná a čistá, Matka Ježíšova.
  2. Maria, Maria, jež plná milostí, - do nebe jsi vzata s největší radostí. Nad všecky svaté …
  3. Tebe sám Bůh Otec zvolil za dceru svou, - a Duch svatý Tebe zvolil za choť milou. Nad všecky svaté …
  4. Na trůn svůj nejblíže, bys nejvýše byla, - Velebná Trojice, k sobě posadila. Nad všecky svaté …
  5. Tak Tě Bůh oslavil, andělům představil, - by Ti k službě byli, za královnu ctili. Nad všecky svaté …
  6. Tebe nebešťané jedním hlasem ctějí, - za Matku věčného Krále vyznávají. Nad všecky svaté …
  7. Jak bychom my Tebe, Matko, neměli ctít, - když Tě sám nebes Pán Bůh chtěl poctěnu mít. Nad všecky svaté …
  8. Budiž pozdravena nebeská královno, - od nás všech uctěná, mocná císařovno. Nad všecky svaté …
  9. Tebe chcem chváliti v štěstí i neštěstí, - ústy, srdcem ctíti – chcem se vší možností. Nad všecky svaté …
  10. Tys poklad a klenot, v tom světě nejdražší, - Ty jsi, ó Maria, pomocnicí naší. Nad všecky svaté …

  1. Ještě jedenkráte
  1. Ještě jedenkráte s Bohem Matko milá! Loučíme se s Tebou, tys tak dobrá byla. Ref.: Sbohem naše drahá Máti, rač své děti požehnati – ještě jedenkráte s Bohem Matko milá.
  2. V našich očích slzy, duše steskem jata, - těžce jen se loučí, s Bohem Matko svatá. Sbohem naše …
  3. Naše srdce k Tobě, vroucí láskou planou, - přijdeme však zase, Matko na shledanou! Sbohem naše …
  4. Dej nám bychom Tebe, celým srdcem ctili, - a pak na věčnosti, věčně šťastni byli. Sbohem naše …

  1. Matičko Boží, obětuj (CMK 204)
  1. Matičko Boží, obětuj / milosti své mně zář, / zbožně chci vzdáti život svůj / lásce Tvé na oltář; / když se mé cíle zašeří, / v temnu mě hrůzy jmou, / obejmi v lokty mateří, (: opatruj duši mou! :)
  2. Slzy nám stírej rukou svou, / Matičko rozmilá, / odejmi strast a žalost zlou, / naše bud posila; / když vše nás v světě opustí, / nedej nám zahynout, / láska Tvá ať nás připustí (: k tobě se přivinout. :)
  3. Ukaž nám svoje Děťátko / rozmilé, překrásné, / Ježíška, malé poupátko, / v loktech Tvých přešťastné; / ať mile na nás pohlédne / pohledem milosti, duši nám k sobě pozvedne (: ku věčné radosti. :)

  1. Svět má své perly, diamanty (hymna katolických žen a dívek)
  1. Svět má své perly, diamanty, - leč vzácnější nám dán je skvost, - Bůh vložil dítko v náruč naši, - jež u nás dlí co nebes host. Ó Matko matek milovaná, - slyš matek lidských vroucí hlas, - Ty jež jsi pěstila nám Pána, - též naše dítky láskou spas.
  2. Uč nás se vůli Boží vzdávat, uč moudrosti nás nadzemské, - uč duše pěstit, vychovávat, - ku Boží cti a slávě své. Ne, nesmí nikdy sáhnou na ně, - nepřítel duší nevinných, - jen Spasitel klaď na ně dlaně, - a objímej je v loktech svých
  3. Chcem věrně, zbožně, trpělivě, - křesťanský v domě pěstit mrav, - k modlitbě spínat ruce dítek, - a v Boha doufat bez obav. Před zlobou chcem své děti chránit, - jak lvice chrání mládě své, - kdo chtěl by duše jejich ranit, - ten poznej hněvy mateřské.
  4. Své dítky Tobě zasvěcujem, - když opouštějí rodný dům, - Tvým andělům je propůjčujem, - Ty Matko veď je k nebesům. Nechť slov své Matky nezabudou, - nechť bázeň Boží neztratí, - byť halenu jen měly chudou, - nechť na ctnosti jsou bohaty.

  1. Snesla se hvězda (Sloup)
  1. Snesla se Hvězda z nebeské výše, dvojitá Hvězda nad všecky krásná, na zemi všecko v úžasu dýše, kde asi stane tento zdroj jasna?

          Ref: Bolestná Matko, při nás stůj, se Synem svým nás ochraňuj. 

  1. K nám se až snesla, k nám až tak nízko, radostnou zvěst tu všechněm vám nesu, kdo chceš ji najít, pojď! Je k ní blízko, uprostřed skal je, uprostřed lesů. Bolestná Matko, …
  2. Dvojitá Hvězda: se Synem Matka, k zemi ji bolest veliká víže. Hleď! Kdys tak šťastná Mať Jezulátka, dnes tělo chová sejmuté z kříže. Bolestná Matko, …
  3. Slyšte, jak volá v bolestném pláči, do shonu světa, do jeho boje. Ke mně ať vzhlédne, kdo kolem kráčí, zdali kde bolest jako je moje. Bolestná Matko, …
  4. Bolestná Matko, tak zarmoucená, za Tebou jdeme ke Tvému Synu, chceme se vrhnout k Vám na kolena, spočinout chceme na Tvojím klínu. Bolestná Matko, …
  5. My nesem vinu zármutku Tvého, pro nás Tvůj Ježíš na kříži zmírá. Odpusť, ach odpusť, nečítej všeho, čím našich hříchů přetéká míra. Bolestná Matko, …

  1. Pláče pod křížem Matička (Sloup)
  1. Pláče pod křížem Matička, Kristova Rodička: „Hrob je otevřen, čeká Tě sluj, s Bohem, Synáčku můj!“

          Ref.: Pojď, ó Máti Bolestná, - pojď s námi v domov náš, - my Tobě sloužiti budeme, a Ty nám požehnáš.

  1. Kámen nad hrobem zapadá, nikde však náhrada, prázdným bez Tebe bude mi svět, krajem slzí a běd. Pojď, ó Máti Bolestná, …
  2. „Máti milená, neplač víc, vyjasni smutnou líc, jenom nakrátko loučím se, opět shledáme se.“ Pojď, ó Máti Bolestná, …
  3. „Otec nebeský, bohatý, za žaly odplatí, se mnou trpělas, ke slávě též, se mnou doputuješ.“ Pojď, ó Máti Bolestná, …
  4. V oku žalostné Matičky, není už slzičky, domů odchází po práci zas. Pán ji zavolá včas. Pojď, ó Máti Bolestná, …
  5. Kriste, Matičko přemilá, hodina odbila nám teď našeho rozloučení, jak jsme zarmouceni. Pojď, ó Máti Bolestná, …
  6. Klekám naposled před Tebou, před Tvojí velebou, na Tvou naposled vinu se hruď, s Bohem, Matičko, buď. Pojď, ó Máti Bolestná, …
  7. Bylo blaze nám pospolu u Kněžny prestolu, s Bohem, svatyně povznešená, Matkou vyvolená. Pojď, ó Máti Bolestná, …
  8. Půjdem, půjdeme za pláče, nemůžem jináče, nikdo nemůže nezaplakat, kdo má Matičku rád. Pojď, ó Máti Bolestná, …
  9. Neplač, příkladem jsem Ti já, Bolestná Maria, domů volají povinnosti, jdi jen bez starosti. Pojď, ó Máti Bolestná, …
  10. Vezmu pod svou vás ochranu, vždy se vás zastanu, já vás provázím, já o vás vím, v kříži neopustím. Pojď, ó Máti Bolestná, …
  11. Tobě, Bolestná Máteři, duše má uvěří, klidně odcházím, Ty o nás víš, v kříži neopustíš. Pojď, ó Máti Bolestná, …
  12. Když pak rozhodne přísný Bůh, abych mu splnil dluh, všechno přetrpím, co určí On, se rtů nesplyne ston. Pojď, ó Máti Bolestná, …
  13. Půjdem, pokud jsme na zemi, Tvojími stopami, v paměť vryjem Tvůj obraz i chrám, odchod neškodí nám. Pojď, ó Máti Bolestná, …
  14. S Bohem, Matičko, zůstávej, křesťanům pomáhej: cestou jdem Tebou ukázanou, v ráji na shledanou. Pojď, ó Máti Bolestná, …

  1. Bavorské litanie

Matko Boží, voláme k tobě. 2 x

  1. Chválí Tě andělů kůry. *Slyš Mari a, svých dítek hlas.*

Chválí tě svatí Boží, **chválí tě blažených sbory, **chválí tě církev svatá,** chválí tě synové Evy.**

--  Matko Boží, voláme k tobě. 2 x

  1. Matka jsi milosti Boží, Matka jsi moudrosti pravé, Matka jsi věčné rady, Matka jsi duchovní síly, Matka jsi překrásné lásky. -- Matko Boží, voláme k tobě.
  2. Nebes jsi královna krásná, panenství koruna zlatá, studnice ctností ty čistá, naděje rajská ty kněžna, nevěsta neposkvrněná. -- Matko Boží, voláme k tobě.
  3. Blažených radost ty milá, věrných jsi chvála ty stálá, vítězů pomoc ty mocná, všech svatých zářivá hvězda, pokorných synů ty láska. -- Matko Boží, voláme k tobě.
  4. Ty jsi prut z kořene Jesse, tys chvála Svatého Ducha, nového zákona Archa, nebeské vlasti ty brána, zrcadlo církve ty svaté. -- Matko Boží, voláme k tobě.
  5. Hříšných ty záruka spásná, v zármutku útěcha sladká, záštito Božího lidu, příčina radosti naší, svatých ty přesvatá Matka. -- Matko Boží, voláme k tobě.

  1. Celá krásná

Celá krásná jsi, o Maria, a poskvrna prvního hříchu nikdy, nikdy se Tě nedotkla. O Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme.

O Matko třikrát obdivu hodná, Královno třikrát lásky hodná, (:shlédni na nás, ujmi se nás, Maria, Matičko, pečuj o nás:).

(NEZPÍVAT:  Ujmi se náss, ALE ná‘‘(s) )

  1. Královno míru

       1. Královno míru, slavná nebes Paní, / Útěcho naše, Hvězdo naděje. / K dětem svým skloň se, Matko milování, / přímluva Tvá nám v bídě přispěje.
          / Otcové naši lásku Tvoji znali, / Ty jsi jim byla mocnou ochranou, / nezmlknou v Čechách nikdy Tvoje chvály, / Čechové Tobě věrni zůstanou.

  1. Utišíš bouři nepokojných časů, / budem-li k Tobě vroucně volati, / zasvitne vlasti slunko v zlatém jasu, / v neklidné srdce mír se navrátí. / Matičko, Tobě chvály svrchované, / poslušni hlasu bratří soluňských, / vzdávali vždycky věrní Moravané, / ukaž se Matkou děti moravských.
  2. Oroduj za nás, žehnej české zemi, / vypros jí míru, zastav rozbroje, / zavane ráj k nám lásky perutě­mi, / zaplesá na rtech písní pokoje. / Milá jsi byla Čechům po vše časy, / milými byli Tobě Čechové, oroduj za nás, Matko věčné spásy, / v ruce Tvé kladem blaho vlasti své.

  1. Regina caelí (Raduj se, Královno nebeská) celosvětová = katolická, velikonoční

Regina caeli, laetare, aleluia, / quia quem meruisti portare, aleluia, / resurrexit sicut dixit, aleluia, / ora pro nobis Deum, aleluia.

  1. Salve Regina (Zdrávas Královno) celosvětová = katolická, celoroční

Salve Regina  Mater misericordiae,
vita, dulcedo et spes nostra, salve.
Ad te clamamus, exsules filii Evae.
Ad te suspiramus gementes et flentes
in hac lacrimarum valle.
Eia ergo advocata nostra,
illos tuos misericordes oculos ad nos converte.
Et Iesum, benedictum fructum ventris tui,
nobis post hoc exsilium ostende.
O clemens, o pia, o dulcis Virgo Maria.

  1. Nastokrát buď pozdravena (CMK 210)
  1. Nastokrát buď pozdravena, ó Matičko nebeská (ale také: …vranovská, …cellenská, …Naděje, …Úsměvná, nebo: Matičko Boží lurdská - sloupská) / natisíckrát zvelebena, Královno archandělská! / Ty jsi naše milá Matka, / Tys naše naděje všechna, / neb Ty jsi ten Jesse kořen, / Maria, krásná Ester.
  2. Ohlédáš se na vše strany, ó Matičko nebeská , / vzbuzuješ k sobě křesťany, Královno ...
  3. Každého chceš vyslyšeti, ó Matičko nebeská, / kdo chce Tebe věrně ctíti, Královno ...
  4. Přicházejí k Tobě chromí, ó Matičko nebeská, / němí, hluší, nevidomí, Královno ...
  5. Ty nemocné uzdravuješ, ó Matičko nebeská, / jazyk němých rozvazuješ, Královno ...
  6. Ty jsi nad slunce jasnější, ó Matičko nebeská, / nad měsíc, hvězdy světlejší, Královno ...
  7. Posilni nás, putující, ó Matičko nebeská, / občerstvi nás klesající, Královno ...
  8. Jiné naděje nemáme, ó Matičko nebeská, / Tebe za patronku máme, Královno ...

  1. V dolině Iria (Fatima) - k zjevení Panny Marie 13.5.1917
  1. V dolině Iria v třináctý máj / snesla se Maria v pozemský kraj. / K blankytné obloze v polední čas / zaznívá v modlitbě dítek tří hlas.   Ave, ave, ave Maria. Ave, ave, ave Maria.
  2. Náhle blesk oslní pastýřků zrak, / myslí, že v dáli kdes bouřlivý mrak. / Opětný nad obzor vyšlehne blesk, / po domu otcovském budí v nich stesk.   Ave, ave, Maria ….
  3. Plaše se ohlédnou pastvinou v dál, / keřík kde dubový v kamení stál. / Nad keřem přejasná zaplála zář, / Paní tam vznešené spanilá tvář.   Ave, ave, ave Maria…
  4. Roucho má bělostné nad padlý sníh, / ruce jsou sepjaté, růženec v nich. / Líbezným hlasem, hle, volá již k nim: / „Přistupte, nijak vám neublížím!“   Ave, ave, ave Maria…
  5. Kdo jsi, ó Paní, a kde je tvůj kraj? / „Z výšin jsem přišla, mou vlastí je ráj.“ / Vezmeš-li, Paní též do nebe nás? / „Přijdete za mnou, až dospěje čas.“   Ave, ave, ave Maria…
  6. „Choďte sem bedlivě měsíců pět, / povím, co zachrání chřadnoucí svět. / Není to klamavý přelud ni sen, / za vámi přijdu vždy třináctý den.“   Ave, ave, ave Maria…
  7. Zástupy v údivu spěchají tam, / fatimská dolina mění se v chrám. / Tuší tam nad keřem nebeský zjev, / dolinou zaznívá modlitba, zpěv:   Ave, ave, ave Maria…
  8. V nádherné tváři je zármutku stín, / srdce se zachvívá pro tolik vin. / Vlídně však hovoří k pastevcům třem, / od nich zvěst pronikne k národům všem.   Ave, ave, ave Maria…
  9. Kristova Matka, ta zachrání nás, / vroucně ji vzývejte, dokud je čas. / Dosti už Syn Boží utrpěl ran, / zbožným buď životem usmiřován.   Ave, ave, ave Maria…
  10. "Přepychu, marnosti zanechte již, / chloubou a útěchou budiž vám kříž. / Láska k vám, dítky mé, vedla mne sem, / Královna svatého růžence jsem." Ave …
  11. Zástupy uchvátí bázeň a žas, / oblohu zaplaví plamenný jas. / Klekají, bijí se kajícně v hrud': / Věříme, Bože, nám milostiv bud'! Ave ….
  12. Mana, chorým jež přinášíš lék, / za svoji dobrotu přijmi náš vděk. / Dítky jak Matku svou chcem uctívat, / z růžence kytice denně dávat. Ave
  13. Růženec budiž nám přemocná zbraň, / Matičko, dítky své žehnej a chraň. / Přispěj, ať přemůžem tělo a svět, / v srdcích ať nezvadne milosti květ. Ave …
  14. Vyslyš, ó Ježíši, prosebný hlas, / pekel ať plameny neschvátí nás. / Duším též v očistci úlevy přej, / světlo své slávy jim poznati dej. Ave
  15. Na prosby Matky, své zachraň svůj lid, / všem nám dej svobodu, národům klid. / Všechny, kdo ctíme tě, navěky spas, /dopřej nám uvidět nebeských krás. Ave ...

  1. Přicházíme Matko drahá (Medjugorje)
  1. Přicházíme, Matko drahá, / ze všech končin naší země: / přinášíme ti své žaly, / svoje srdce, přání svoje.
    Ref: Milostivě pohleď na nás, / žehnej, chraň a k Bohu veď nás. / Synu svému doporučuj, / Matko míru, pros vždy za nás.
  2. K tobě celá církev volá, / Matko Boží, o Maria, / lidstvo cestu k míru hledá, / s tebou najdem ji, Maria. / Milostivě…
  3. Královno ty naše milá, / mír nabízíš nám, Maria, / ať tě přijme srdce moje, / ať tě přijme duše každá. / Milostivě…
  4. Na tvou lásku, Matko drahá, / ať náš život odpovídá, / modlitba a půst a víra / ať je nám jak tobě milá. / Milostivě …

  1. Žehnej mne, Maria (Mariazell)
  1. Žehnej mne, Maria, / žehnej dítko své, / důvěrně tak volám / k moci, lásce Tvé. / Žehnej, o Maria, / celý život můj / (: a jak matka dítko / vždy mne opatruj. :)
  2. Žehnej ty, Maria, / kdo mně drazí jsou, / ať s Tvým požehnáním / bezpečně vždy jdou. / Mateřskou svou rukou, / duše, těla chraň, / (: jejich domy, práce / chránit nepřestaň. :)
  3. Žehnej, o Maria, / vlast a národ náš, / v němž Ty, o Královno, / tolik sídel máš. / Žehnej nás ať Kristu / věrni zůstanem, (: věrni Tobě, Matko, / a pak nezhynem. :)

  1. K tajemstvím světla ….(JK = Jednotný kancionál č. 814)

Úvod: Zdráva buď, nebes Královno, / Maria, přesvatá Panno. / S andělem tebe zdravíme, / růžencem svatým slavíme. / Ó, Matko Páně přemilá, / zdrávas, zdrávas, Maria.

  1. Když naplnil se spásy čas, Pán přijal křest jak jeden z nás. / Hlas Otcův nad Jordánem zní: Mám v Synu svém zalíbení. / Kéž srdce najde poslušná. Zdrávas, zdrávas, Maria.
  2. V Káně pak mnohý spatřit smí počátek Božích znamení. / Svou božskou mocí Ježíš dá, oč prosí Matka soucitná. / Ať pomáhá nám prosba tvá, zdrávas, zdrávas, Maria.
  3. Lid, který dosud ve tmách dlí, v království Boží uvádí / hlas Páně jasně znějící: Měj každý srdce kající! / K nám také Syn tvůj promlouvá. Zdrávas, zdrávas, Maria
  4. Dříve než přijde kříže den, na hoře Pán je proměněn, / tvář světlem slunce zazáří, v ní nebe slávu člověk zří. /Též duše tvá lesk Boží zná, zdrávas, zdrávas, Maria.
  5. Sám sebe Kristus podává, když věrným svým chléb rozdává. / Tím hodem lásky začíná nás, Božích dětí, hostina. / K ní provází nás pomoc tvá, zdrávas, zdrávas, Maria.

Závěr: Růžencem jsme tě slavili, / o lásku tvou jsme prosili. / Buď na zemi nám ochranou / a na věčnosti Královnou. / Ó Matko Páně přemilá, / zdrávas, zdrávas, Maria.


PÍSNĚ K SVATÝM

  1. Svatý Michaeli archanděli (JK 077, nápěv Mgr Josef Olejník)

Svatý Michaeli, archanděli, opatruj nás v boji,
proti zlobě a úkladům ďáblovým budiž nám ochranou.
Přikážiž jemu Bůh, pokorně prosíme,
a ty, kníže vojska nebeského,
uvrhni Satana a jiné duchy zlé,
kteří ke zkáze duší světem obcházejí,
božskou mocí do propasti pekelné.
Amen. Amen. Amen.

  1. Otče náš – k našim svatým a Pražskému Jezulátku
  1. Otče náš, vyslyš nás, zachovej nám národ náš, - zůstaň s námi do skonání, Otče vyslyš nás. – S důvěrou dnes k Tobě voláme – ruce svoje k nebi zvedáme – neopouštěj naši drahou vlast, vroucně Tebe žádáme. Otče náš, …
  2. Tisíc let tomu již, co jsi nesl Kristův kříž, / nes ho s námi do skonání, svatý Václave. / Ve svornosti ať žije náš lid, / ve světě kéž vládne mír a klid. / Veď nás k nebi stále blíž a blíž, / zbožně tebe žádáme. / Tisíc let …
  3. V bázni zas nauč nás pro Ježíše pracovat, / chraň své Čechy hříchu pýchy, svatá Ludmilo. / Chceme Bohu stále děkovat, / povinností k církvi, k bližním dbát, / prosby svého lidu neoslyš, / uveď v nebeskou nás říš. / V bázni zas …
  4. Ochraňuj, posiluj, v lásce národ utvrzuj, / rodiny zpět přiveď k Bohu, svatý Vojtěchu. / Víru otců v srdci chováme, / vroucně tobě díky vzdáváme. / Chcem jít za tvým zářným příkladem, / pomáhej nám prosíme. / Ochraňuj ...
  5. Zdislavo, v říši krás, slyš svých dětí vroucí hlas: / štěstí rodin našich krajin chraň i v dnešní čas! / V rodinách je základ života, / běda, když zde láska ztroskotá, / Zdislavo, ty vzor jsi rodinám, / jak Bůh žehnat chce i nám. / Zdislavo, v říši krás …
  6. Cyrile, Metode, slyšte Moravanů hlas, / požehnejte naší práci, zlo vzdalte od nás. / S láskou jste nám Boha hlásali, / v rodné řeči knihy napsali, / Morava si vděčně vzpomíná, / na vás nezapomíná. / Cyrile, Metode …
  7. Ježíšku, Děťátko, líbezné Jezulátko, - skvoste drahý, chloubo Prahy, Čechy v srdci máš. – My též v srdci Tebe nosíme, - za celý náš národ prosíme, - žehnej všem a Čechy, Prahu chraň – od zlého nás všude braň. Ježíšku, Děťátko, líbezné Jezulátko, skvoste drahý, chloubo Prahy, Čechy v srdci měj!
  8. Ježíšku, Děťátko, milostné Jezulátko, - byl jsi s námi v době hrůzy, zachránil jsi nás. – U Tvých jeslí vděčně klečíme, národ český Tobě světíme, - Tvoji jsme a navždy býti chcem, - posvěť naši rodnou zem. Ježíšku, Děťátko, milostné Jezulátko, - byl jsi s námi v době hrůzy, chraň i dále nás.

  1. Přistup, Moravěnko – k výročí sv. Cyrila - 14. února 869 – nápěv též jako č. 835
  1. Přistup, Moravěnko, přistup blíže, / viz jak apoštol tvůj umírá, / Cyril, jenž ti kázal spásu kříže, / na věčnost se k Bohu ubírá. / Poslušen jsa hlasu papežova, / k Římu v jistotě tak putoval, / jasný důkaz dala jeho slova, / ryzost víry že vždy zachoval.
  2. S věrným bratrem Metodějem spolu, / k Petrově se skále dostavil, / a tam ke svých Moravanů bolu, / pozemský svůj úkol dokončil. / Ejhle, lože na němž tělo klesá, / unaveno těžké po práci, / Cyril nenaříká, duše plesá, / v nebeskou vlast se již navrací.
  3. Zdřímnuv jedné chvíle, spatřil Krista, / jak mu kyne s tváři milostnou, / a tak věštba zpravila ho jistá, / že již skoná dráhu žalostnou, / Proto svolal kolem lůžka svého, / bratra, učedníky, milené, / s Bohem jim dal z nitra upřímného, / před odchodem v kraje nadhvězdné.
  4. Vzácný klenot na srdci mu leží, / těžce od něho se odloučí. / Víš-li, Moravěnko, oč mu běží? / Slyš, co bratru svému poroučí: / Metoději, bratře podíl stejný, / dva jsme měli v jednom spřežení, / plnili jsme úkol blahodějný, / Moravanů milých spasení.
  5. Hospodin mne nyní k sobě volá, / tělem zemdlen padám na líše / bez nás lid ten zkáze neodolá, / nepozná mír Pána Ježíše. / Nuže, vrať se na Moravu drahou, / neopouštěj mladé štěpnice, / vzdělávej ji dále stejnou snahou, / by ji nezvrátila vichřice.
  6. Já pak za to v nebi bez ustání, / přimlouvat se budu u Pána, / aby žehnal tvému namáhání, / až nás jedna spojí odměna. / Domluvil tak věrný sluha Páně, / rajský mír v tváři rozkvétá, / oko, hasnouc, od pozemské pláně / k svatým horám s touhou zalétá.
  7. Metod zatím v žalu přehlubokém, / tiskne ruku bratra věrného, / přísahá mu, že se rychlým krokem, / uchopí zas pluhu svatého. / Nato pozvedá se Cyril blahý, / žehná žákům svým i bratrovi, / naposledy slyšet šepot drahý: / Moravany získej Kristovi!
  8. Slyš to, Moravo, slyš rode celý, / kterak tebe Cyril miloval, / poslední dech svaté lásky vřelý, / umíraje, tobě věnoval. / Tisíc sto let, co dozněla ta slova, / neumřel však srdce jeho hlas, / rozléhá se po Moravě znova, / nikdy nezmaří ho žádný čas.
  9. Poslyš, národe můj přežádoucí, / volá podnes z jasné výšiny, / žádáš-li si slávy nehynoucí, / v Kristu hledej základ jediný! / Spustíš-li se skály jeho věčné, / bezedné tě moře pochová, / vrah tě vydá trýzni nekonečné, / na věky pak zhasne svíce tvá.
  10. Kristus vyhojí však tvoje rány, / novým životem tě obrodí, / otevře ti ráje svého brány, / tam, kde v slávě věčné vévodí, / v slávě, již jsem na odchodu žádal, / tobě, národe můj slovanský, / prosby za tebe jsem Bohu skládal, / by tě spojil v Sion křesťanský.
  11. Otče svatý, jedenáct již věků, / chválíš Pána v nebi s Metodem, / vypros po dlouhém ať bouře vzteku, / vzejde slunce nad tvým národem, / slunce věkověčné, slunce spásné, / které z Velehradu svitlo nám, / jehož světlo nikdy neuhasne, / vlasti všem ať září končinám!

  1. Zvony velehradské – k výročí sv. Metoděje 6. 4. 885 - na nápěv: Ejhle, oltář /
  1. Zvony velehradské zahučely, / rozvila se Květná neděle, / píseň jarní probouzí svět celý, / moravský háj pěje vesele. / Proč vy, zvony, proč tak smutné lkáte, / proč dnes přežalostně naříkáte? / Hlas váš bolestí se zachvívá, / srdce vlasti širé rozrývá.
  2. Ejhle, do svatyně Páně vchází / Metoděj, náš apoštolský kmet, / kněží sbor jej bolně doprovází, / k oltáři ho vede naposled. / Velepastýř věkem hlavu kloní, / z věží truchlivá zvěst krajem zvoní / „Milé děti, spějte v Boží chrám, / naposled by otec žehnal vám.“
  3. A těch dítek chvátá na tisíce / na Velehrad s palmou zelenou, / perla slzí polévá jim líce / a chrám smutkem zastírá tvář svou. / Metod zatím za příkladem Krista / na modlitbách k smrti své se chystá, / v nejsvětější kříže oběti / oroduje za své za děti.
  4. „Hospodine, jenž jsi Syna svého / k spáse světa seslal z výšiny, / a mne sluhou zvolil nehodného / věrozvěstem velké rodiny, / slovanského mileného lidu, / k slovu Tvému odejdu již v klidu, / s radostí se chystám k odchodu, / vida Tebe v srdci národu.
  5. Cos mi dal, zas odevzdávám Tobě, / opatruj tu mladou štěpnici, / aby odolala bouří zlobě, / ochraň ji svou mocnou pravicí; / přiviň ovečky mé k srdci svému, / by lvu nepropadly zuřivému, / který stádce Boží obchází, / nechť je anděl Tvůj vždy provází.
  6. A vy, moje milované děti, / hodina se přibližuje má, / naposled vám ratolesti světí / ruka moje věkem zemdlená, / byste s palmou v ústrety šli Pánu, / šťastně jednou vešli v rajskou bránu, / po vítězném světa po boji / ve věčném se octli v pokoji.
  7. Lodi Petrovy se nespouštějte, / kterou řídí ruka Kristova, / v bouři do náručí jeho spějte, / pokyne Pán a vás zachová; / moci jeho celý svět se koří, rozkáže on vzbouřenému moři, / vlnobití rázem ustane, / hvězda míru vlasti zaplane.
  8. Posledně vás, dítky drahé, žádám, / bděte se mnou do třetího dne, / prosbu na vás poslední již skládám, / modlitbami provázejte mne / k Bohu Kristu, Spasiteli mému, / sluhovi by milostiv byl svému, / a vám pastýře vždy věrné dal, / ovečky mé v lásce zachoval.
  9. A již třetí zavítalo ráno, / smutkem zakrývá se obloha; / Metod volá: „Dílo dokonáno! / Děti, na shledanou u Boha!“ / A duch jeho k hvězdám už se nese, / slovanská se lípa bolem třese. / Plačte, děti, pro smrt Metoda, / apoštola, otce národa.
  10. Tisíc sto let bouřných přeletělo, / na nebi co, otče, přebýváš, / oko tvé však nad námi vždy bdělo, / u Boha se za vlast modlíváš; / neumřel jsi, podnes žiješ s námi, / přispěj, ať nás peklo neomámí, / v no­vém tisícletí při nás stůj, / zachraň, zastaň vděčný národ svůj!
  11. Ovečky, jež bouře rozptýlila, / na poušti jež hynou truchlivé, / kterých s pláčem hledá matka milá / do náručí přiveď blaživé; / jeden ovčinec ať národ spojí, / jeden pastýř strážně nad ním stojí, kterého Pán církvi svojí dal, / by svět celý v lásce objímal.
  12. Jasní bratří, hvězdy zlatoskvoucí, / svatí Cyrile a Metode, / slyšte prosby miliónů vroucí, / sviťte věčně zbožné vlasti své, / bychom z pravdy cesty nezbloudili, / kterou vámi zjevil nám Bůh milý; / cesta spásy naší Kristus jest, / budiž jemu věčná sláva, čest!

  1. Nadšenou písní – k sv. Vojtěchu

Na nápěv "Bože, cos ráčil" složil P. Čeněk M. Tomíško 1947

  1. Nadšenou písní srdce naše, jásej, - vyburcuj duše v. celém rodném kraji! - Poselství svoje všemu lidu hlásej, vyzpívej světu, co se v tobě tají! - Prosebné dlaně k nebesům jsou spjaty: - Zachraň svůj národ, Vojtěchu náš svatý!
  2. Tehdy, když v dětství pobledly tvé skráně, - rodiče tebe v chrámě položili. - Přímluvou mocnou svaté Matky Páně - Dobrota Boží vrátila ti síly. - Nuže náš světče, k tobě výkřik letí: - Na těle, duši chraň nám naše děti.
  3. Pán tě chtěl míti jedním ze svých sluhů. – Proto jsi pohrd světa rozkošemi. - Ozdoben kněžstvím, přistoupil jsi k pluhu, - pro Krista kypřit tvrdou českou zemi. Na tu svou brázdu shlédni ve své něze. - Vypros nám, Otče, hojné svaté kněze!
  4. Vznešený úřad přijala tvá ruka: - Pastýřem stád tě Církev stanovila. - Ačkoliv tušils budoucí svá muka, - přece ses chopil svěřeného díla. - U Boha rač se za nás přimlouvati, ať se náš národ zase k Církvi vrátí.
  5. Pochodeň víry, kterou zloduch zhášel, - rozžíhals znovu plamennými slovy. - Blaženou její nauku jsi vnášel - ve jménu Božím pod domácí krovy. – Pohleď jak život našich rodin chřadne! - Vypros nám milost, ať v nich Kristus vládne!
  6. Otrocké pouta nešťastným jsi snímal, -viděls v nich trpět samotného Pána.- Ó, jak by tebe nyní soucit jímal, - kdybys zřel srdce v kalu ukovaná! - Požehnej s výše drahé české zemi, - aby nám vzkvetla zase liliemi!
  7. Svaté tvé dlaně cenu práce znaly, - Otcem byls lidu, práva jeho bráně. - Trestal jsi ty, kdož z duší Boha rvali, - rušíce směle neděli, den Páně! – Nech ať tvůj vzor nám do svědomí vloží - dávati Bohu co je svatě Boží!
  8. Hlásati Krista bylo tvoje heslo, - k němuž se touhy srdce tvého pjaly. - Křesťanskou pravdu slovo tvoje neslo - do krajin, jež ji dosud nepoznaly. - Kolik to temnot dnes je po vůkolí! - Učiň z nás, Otče, svoje apoštoly!
  9. Po slavných skutcích ukončils svou dráhu, - šeptaje slova, modlitby a díků, - tehdy, když proklán. kopím krutých vrahů - dal jsi se v oběť, Boží mučedníku! - Pro svoji smrt, v níž zářný příklad zříme, - nechť nikdy v žití Krista nezradíme!

  1. Probudily se již – k sv. Janu Nepomuckému nápěv Ejhle oltář (CMK 245)
  1. Probudily se již zpěvné háje, / jarní nastal všeho tvoru ples, / z něžných květů milostného máje / nejvonnější rozvíjí se dnes: / tys to, svatý Jene z Nepomuku, / vroucích nezamítej chvalozvuků, / jež ti pějí zbožní křesťané, / českoslovanští tví krajané.
  2. V české vlasti kolébka tvá stála, / ozářená nebes jasnotou, / duše tvoje láskou Boží vzplála, / andělskou se skvěla čistotou; / a Pán, spatřiv spanilé tvé ctnosti, / povolal tě k velké důstojnosti: / budeš knězem Boha živého, / nepromluvíš slova křivého.
  3. Jan, hle, na svícnu již Církve stojí, / chlouba Prahy, světlo otčiny / duše hříchem poraněné hojí / lékem přezázračným z výšiny; / slovo pravdy věčné lidu hlásá, / Kristus jediná že světa spása, / a kdo jemu srdce zamyká, / v nepravostech bídně zaniká.
  4. A co ústy výmluvnými káže, / potvrzuje září života, / když pak svátost Janu jazyk váže, / neleká ho smrti mrákota; / nebojí se hněvu královského, / nezradí on nikdy Boha svého, / nezjeví, co Pán mu zakázal, / jemuž na věky se zavázal.
  5. Darmo Janu hrozíš, králi krutý, / darmo hory doly slibuješ, / darmo nevinného vážeš pouty, / marně katy svoje na něj štveš; / nežádá on lesku tvého zlata, / přísaha jej váže svatosvatá, / lidé na něm nikdy nezvědí, / královna co řekla v zpovědi.
  6. Již jej ke Karlovu mostu vlekou, / již jej vrhli v lůno Vltavy, / hvězdy jasné nad hlubokou řekou / ve věčném se běhu zastaví; / tam, kde tone mučedník náš svatý, / v zázračný se vinou věnec zlatý, / jímž Bůh Jana zdobí na věky, / a kraj divem září daleký.
  7. Duši čistou blaží věčná sláva, / tělo svaté v pražském chrámě dlí, / jazyk neporušen pozůstává, / neprozradiv Boží tajemství; / nebe, země mučedníka slaví, / máj mu na ctnou hlavu věnec staví, / národ otcem svým ho nazývá, / za přímluvu jeho prosívá.
  8. Zasvěťme též jazyk pravdě Boží / za příkladem Jana statečným, / a když Pán prst na ústa nám vloží, / neplýtvejme slovem zbytečným; / mluvme, když Bůh mluviti nám velí, / byť i svět nám brániti chtěl celý; / mlčme však též k Páně rozkazu, / nedbajíce žádných úrazů!
  9. Slyš, ó slyš nás, otče, svatý, Jene, / přimlouvej se za nás u Boha, / ať se nade vlastí stále klene / Církve Páně spásná obloha; / nechť se v národě tvém vždycky skvěje, / símě Cyrila a Metoděje, / víra, ona hvězda spanilá, / by nás věčně s tebou spasila!

  1. Postrachu zpupných – k sv. Prokopu (CMK 1949, ještě bez cenzury, nápěv č. 906, slova Jan Zahradníček)
  1. Postrachu zpupných v dobách všech, / s jakou to slávou / zdvíháš se mocný v srdci Čech / tam nad Sázavou, / svých krajanů vždy věrná stráž, / veliká pomoc, mluvčí náš / v tom sporu odvěkém / o víru, řeč a zem.
  2. Poustevník v lesních tišinách, / jenž hořel Kristem, / naháněl peklu hrozný strach / v dychtění čistém / křesťanství pevně zasadit / do srdce země jako štít / proti všem nástrahám / jak světlo proti tmám.
  3. By přešlo zlo a vládl Bůh, / zkrotil jsi ďábla / a zapřáhl jej v těžký pluh, / moc jeho slábla, / a rostlo světlo, celá zem / vzkvétala Božím odkazem, / zorána pluhem tvým / s tím divným spřežením.
  4. Neb jen když nitra neplodná, / o Hospodáři, / zkypří se v pole úrodná, / setbě se daří. / Proto jsi oráč srdcí byl / a slovo spásy do nich sil, / že dodnes tady zrá / pro Krista setba tvá.

  1. Před Tvým trůnem – k sv. Anně
  1. Před tvým trůnem, mocný Králi, - věrný lid tě velebí, - v Anně svaté vzdává chvály, - předkládá své potřeby.
    Ref.: Pros ty za nás svatá Anno, - v každé době při nás stůj! – U Ježíše, u Marie, - za své dítky oroduj!
  2. Jak kdys pěli andělové – nad Tvým, Kriste, zrozením, - tak nechť naši slabí rtové – vždy tě chválí s nadšením. Pros ty za nás …
  3. Slova tvojí pravdy věčné – církve hlas nám zvěstuje, - dejž, ať srdce naše vděčné – dle nich život spravuje. Pros ty za nás …
  4. Trojjediný tys Bůh živý, - ty jsi stvořil nebe, zem, - tebou živ jest spravedlivý, - kráčí k věčným radostem. Pros ty za nás …
  5. Tvoje láska neskonalá – za nás prosí u Otce – z oběti by kříže vzala – duše spásné ovoce. Pros ty za nás …
  6. Svatý, svatý, třikrát svatý – prozpěvují andělé, - zpěv jich jasný, jak zvuk zlatý – kéž zní po zemi celé. Pros ty za nás …
  7. Tobě, Kriste, na oltáři – v pokoře se klaníme – dej, ať na tě v nebes záři – s matkou Annou patříme! Pros ty za nás …
  8. Tys to, který snímáš hříchy, - sebe v pokrm dáváš nám, - ó, přijď, Beránku náš tichý, - očisť nás k svým hostinám. Pros ty za nás …
  9. Zůstaň s námi, Jezu Kriste, - neopouštěj věrných svých, - ať vždy máme srdce čisté – andělé jak v nebesích. Pros ty za nás …
  10. Zachovej nás v požehnání – z nekrvavé oběti, - ať se láska Otce sklání – věků věčně na děti. Pros ty za nás …

  1. Chlouba křesťanského Říma – k sv. Vavřinci
  1. Chlouba křesťanského Říma, svatý jáhen Vavřinec, života / dny sečteny má, svatá díla koná přec / Poklekáme u oltáře, k nebi pozdvihujem tváře. / Svatý jáhne, při nás stůj, u Ježíše oroduj.
  2. Valerián zlobou dýše, / káže jímat křesťany, / vyhladí je / z celé říše, / zběsilými katany. / Svatý Vavřín, lidu rádce, / s / Otcem Sixtem chrání stádce. / Svatý jáhne . . .
  3. Výmluvností Štěpánovou / Vavřín Krista hlásá všem, / / odpůrcem ho vlasti zovou, / ač je ctností příkladem. / / Základ vlasti podkopává, / zbožnosti kdo výhost dává. / / Svatý jáhne . . .
  4. Svatý Vavřín nezná mezí / pro čest Božích zákonů, / / nejvyššímu církve knězi / slouží v Božím úkonu. Mešní oběť, / vrchol lásky, / s nebem upevňuje svazky. / Svatý jáhne . . .
  5. Při oběti chleba, vína / neseme též sebe v dar, / usmíří tak / Hospodina / vroucí lásky naší žár. „Jakou oběť žádáš, Kriste?“ / / „Synu, dej mi srdce čisté.“ / Svatý jáhne . . .
  6. Sestoupil Bůh z nebe výše / na náš oltář obětní, / / v jesličkách jenž ležel tiše, / Bůh a člověk s námi dlí. / / S Vavřincem se kořme Pánu, / dal nám sebe, živou manu. / / Svatý jáhne . . .
  7. Nejvyšší kněz Tělo Páně / pozdvihuje nad oltář, / svatý / Vavřín pohléd na ně, / v modlitbě svou sklonil tvář. / Při mši / svaté Kristu blíže / prosme za úlevu kříže. / Svatý jáhne . . .
  8. Svatý Vavřín Tělo Krista / z rukou kněze přijímá, / věřícím / sám v srdce čistá / nejsvětější pokrm dá. / Hodné svaté / přijímání / jisté v dobrém setrvání. / Svatý jáhne . . .
  9. Mrtev nejvyšší kněz Sixtus, / svatý Vavřín raněný, / svého / jáhna sílí Kristus / mučeného plameny. / V nebi Kristus život / vrací / tomu, kdo ho pro něj ztrácí. / Svatý jáhne . . .
  10. Chrámu Páně, obce naší / přelaskavý patrone, / trestný / plamen za hřích zháší / mocné v nebi prosby tvé. / Volám / s prosbou nad oblohu / za tvou věrnost k církvi, k Bohu. / / Svatý jáhne . .
  11. Svatý Vavřinče, buď stále / strážcem naší otčiny, / ať jsou / ke tvé cti a chvále / svorny v Kristu rodiny. / Vypros úrody a / zdraví, / občanům všem pokoj pravý. / Svatý jáhne …

  1. Ve chrám spěje - k sv. Václavu (nápěv: Ejhle, oltář)
  1. Ve chrám spěje, Bože všemohoucí, - vděčný lid Tvůj k svaté oběti, - by vzdal Tobě při ní díky vroucí, - ó kéž v duchu k nebi zaletí! – Ve chrám spěje, Bože všemohoucí, - by vzdal Tobě při ní díky vroucí, - by Ti vzdána byla oslava – za příkladem světce Václava.
  2. Sláva, sláva budiž nebes Vládci! – pěli Tobě, Bože, andělé, - když jsi svému zbloudilému stádci – poslal Syna Vykupitele. - Sláva, sláva budiž nebes Vládci, - Syna poslal zbloudilému stádci! – Pokoj anděl lidu zvěstoval, - jaký kníže Václav miloval.
  3. Podle slova Tvého, Jezu Kriste, - Václav svatý vždycky zbožně žil, - uchoval si vezdy srdce čisté, - za víru pak život položil. – Podle slova Tvého, Jezu Kriste, - uchoval si vezdy srdce čisté. – Kéž také my zbožně žijeme, - Tobě posléze i umřeme.
  4. Jako naše bohabojné kníže, - víra v Tebe stále zdobila, - a naději ve vítězství kříže – milost Tvoje vždy v něm sílila, - jako milost bohabojné kníže, - sílila vždy ve vítězství kříže, - tak v nás, Bože, víru rozněcuj – a posiluj milostí lid svůj.
  5. Kněz, když chléb a víno obětoval - Tobě, Otče, za Tvé milosti, -kníže svatý rád je připravoval, - knězi posluhoval s radostí. - Kněz, když chléb a víno obětoval, - kníže svatý rád je připravoval. - Dary přijmi, jež Ti k oběti - kněz Tvůj, Pane, nyní posvětí.
  6. Svatý! Svatý! pěje, Bože, Tobě – kníže Václav v nebi s anděly, - kéž, ó Pane, i zde v každé době – svatý, svatý, Tobě hlaholí. - Svatý! Svatý! pěje, Bože, Tobě – zbožný lid Tvůj i zde v každé době, - nebe, země, hlásej slávu Tvou, - velebnost a moudrost nesmírnou.
  7. Vyslovil kněz nyní slova svatá, - na oltáři velký div se stal: - chleba, vína, zmizela podstata, - sestoupil k nám nebe, země Král. – Vyslovil kněz nyní slova svatá, - chleba, vína, zmizela podstata. – Klaníme se Kristu v Svátosti, - jako Václav činil s vroucností.
  8. Viny sňal jsi, Beránku náš tichý,- z lidstva všeho smrtí bolestnou, - za naše se obětuješ hříchy, - udílíš nám stále milost svou. - Viny sňal jsi, Beránku náš tichý,- za naše se obětuješ hříchy! - Kéž nás vedeš k slávě na nebi, - ochránce náš, kde Tě velebí.
  9. K stolu Tvému, dobrý Spasiteli, - často spěchal dobrý kníže náš. – Dopřej, bychom v svaté touze spěli – k hodům, v nichž nám sebe podáváš! - K stolu Tvému, dobrý Spasiteli, - dej nám, bychom i my s touhou spěli! – Smyj svou láskou, Králi nebeský, - z našich duší hříšné poklesky.
  10. Oběť svatá, hle, již dokonána, - Kristus v oběť za lid svůj se dal. – Kníže svatý, prosiž nebes Pána, - lidu Tvému, aby požehnal! – Života dej přes úskalí plouti, - nedej nám ni příštím zahynouti, - bychom příkladem Tvým síleni, - ku věčnému spěli spasení.

  1. Celá naše země jásá – k svaté Anežce (nápěv K nebesům se orla vzletem)
  1. Celá naše země jásá, oheň víry znovu vzplál: - mezi svaté – jaká krása, - Anežku Bůh povolal. Ref.: Vzorem nám, Anežko, buď, - ducha chudoby v nás vzbuď, - vypros svému národu, - v pravé lásce obrodu.
  2. Vyšla z rodu Přemyslova, slávu světu chystal král, - jiný úmysl Bůh chová, - k službě své ji povolal. Vzorem nám, …
  3. V chudobě chce žíti ráda s františkánskou pokorou, - s nemocnými sama strádá, - dá jim dům i péči svou. Vzorem nám, …
  4. V klášteře též shromažďuje svatých panen družinu, - modlitbou pak naplňuje, - každou žití hodinu. Vzorem nám, …
  5. Pros u Pána nebeského, aby dopřál Čechům všem, - nalézt hlavně ducha tvého, - jím ať žije naše zem. Vzorem nám, …
  6. Moudré rady dává králi a přes dlouhý věků čas, - bychom spolu svorni stáli, - volá Anežka i nás. Vzorem nám, …
  7. Mnohým z nás se z mysli ztratil pravý žití smysl, cíl, - Anežčin duch nám ho vrátil, - jasným světlem ozářil. Vzorem nám, …
  8. Anežko, tvé svaté tělo ukryl do neznáma čas, - kolik snah už k tomu spělo, - bychom nalezli je zas. Vzorem nám, …

  1. Blíž k trůnu Tvému – k sv. Anežce – nápěv Bože, cos ráčil
  1. Blíž k trůnu Tvému, Pane, přicházíme, k oběti svaté sešly se Tvé děti se sestrou svoji, jejíž jméno ctíme, Anežku drahou svět celý světí. /: Anežko, světlo Přemyslova rodu, dej tvojí cestou za Bohem jít znovu. :/
  2. Dej slovu pravdy zaznít ústy kněze, ať símě víry v úrodu se změní, kterou tvá dcera prožívala v něze, Anežka skutkem měnila své snění. /: U Boha dcera Kláry, Františkova, nalezla poklad pravdy jeho slova. :/
  3. Tvou oběť první, kterou syn tvůj milý za lidstvo celé s apoštoly koná, s Anežkou spolu prožít v tuto chvíli, nést květ svůj bílý chceme ti jak ona. /: Dát svému Bohu v oběť srdce celé, s ní vítat často svého spasitele. :/
  4. Velký jsi, Bože, velký ve svých svatých, svaté tvé jméno život jejich hlásá, ať jejich láskou víc je oslaveno, ať září v církvi víry pravá krása. /: V trpících vidět Pána, svého Krista, nauč nás, Sestro, láska tvoje čistá. :/
  5. Obětí svatou otvírá se nebe, Ježíš, chléb živý, pro všechny se dělí, se sestrou naší i my jdem pro tebe, ať v duši naší žije Kristus celý. /: Sílu a milost pro každého chová života pramen srdce Ježíšova. :/
  6. Ať láska tvoje do srdcí klid vloží a všem nám rány života se zhojí, s Marií, Matkou, zástup svatých běží pomoci dětem při vítězném boji. /: Anežky příklad září ze staletí, s ní chceme býti věrné Boží děti. :/


PÍSNĚ VÁNOČNÍ

  1. Archanděl hle Gabriel
  1. Archanděl, hle, Gabriel – z nebes jasných výší – Bohem poslán na zem spěl – vešel v chudou chýši. – Spěje k Nazaretu – radost nesl světu.
  2. Vešel v chatu s pozdravem – Marii se koří – v slově jeho jásavém – světlo blaha hoří – které svitne lidem – radostí a klidem.
  3. Panno svatá, zdráva buď, - Duch tvůj kvete ctností – plná milosti tvá hruď – skví se nevinností – ze všech´s vyvolená – požehnaná žena.
  4. Tebe zvolil Boží Syn – bys mu matkou byla – on jde sejmout tíži vin. – Abys přivolila – žádá, Panno, tebe – širého král nebe.
  5. Nelekej se, ráda svol – zůstaneš vždy pannou – mnohý ztišíš žal a bol – nebes budeš branou – v nouzi pomocnicí – jasnou spásy svící.
  6. Co se ti zdá nemožným – Bůh, Pán všemohoucí – může pouhým slovem svým. – Z lásky nehynoucí – všecky k spáse veda – poskvrnit tě nedá.
  7. Počneš z Ducha svatého – Božího ty syna – kterým z lidstva kleslého – sňata bude vina – peklo přemoženo – nebe otevřeno.
  8. Když to Panna slyšela: - „Aj já dívka Páně!“ – vece na zvěst anděla. – „Nechať mi se stane – podle slova tvého – z vůle Pána mého!“

  1. Jak jsi krásné neviňátko (CMK 37)
  1. Jak jsi krásné neviňátko, / v prostřed bídy nebožátko, / před Tebou padáme, / dary své skládáme.
  2. Já Ti nesu dvě kůžičky, / by zahřály Tvé údičky, / já zas trochu mlíčka, / by kvetla Tvá líčka.
  3. Já Ti nesu veselého / beránka ze stáda svého, / s ním si můžeš hráti, / libě žertovati.
  4. A co my Ti nuzní dáme? / Darovati co nemáme: / my Ti zadudáme, / písně zazpíváme.
  5. Pastuškové mu dudají, / zvuky dud se rozléhají, / slavně dudy dují, / všichni prozpěvují.
  6. Měj se dobře, Jezulátko, / přespanilé pacholátko, / s Tebou se loučíme, / Bohu poroučíme.

  1. Já bych rád k Betlému (CMK 38)
  1. Já bych rád k Betlému, / k Ježíšku malému. / Mám doma křepeličku / a pěknou žežuličku, / ty mu odvedu.
  2. Bude žežulička, / vyrážet Ježíška, / u hlavičky jeho sedávat, / líbezně mu bude kukávat: [: Kukuku, kukuku! / Zdráv budiž Ježíšku! :]
  3. Bude křepelička / vyrážet Ježíška, / u hlavičky jeho létávat, / „pět peněz“ mu bude čítávat: [: Pět peněz, / pět peněz! / Ach kéž jsem v nebi dnes!:]

  1. Co to znamená (CMK 28)
  1. Co to znamená hnedle nového – neviděl jsem tak nebe jasného – hvězdy překrásně svítí - /: musí to něco býti. :/
  2. Ptáčkové hlasem libým zpívají – pastýři o půlnoci troubějí – nikdy to nedělali - /: by v noci troubívali. :/
  3. Anděl v oblacích krásný se vznáší – všemu stvoření radost přináší – Sláva na výši Bohu - /: na zemi pokoj lidu. :/
  4. Narodil se nám Král o půlnoci – který má nebe, zemi, v své moci – v Betlémě v jeslích leží - /: všecko tam k němu běží. :/
  5. Buď za to chvála Tobě, náš Králi – že jsme se toho hodu dočkali – Božího narození - /: k našemu potěšení. :/

  1. Slyšte, slyšte (CMK 52)
  1. Slyšte, slyšte, pastuškové – jaké znějí zpěvy nové – v této noční hodině – u Betlémské jeskyně.
  2. Andělé se tam zjevují – slávu a čest prozpěvují – pacholíčku zkroušeně – jenž si hoví na seně.
  3. Děťátko to je Syn Boží – od něho je všecko zboží – a zde leží maličký – synek chudé matičky.
  4. Pěstoun Josef ve Betlémě – hledal nocleh pánu země – nikdo neměl místečka – pro tohoto poutníčka.
  5. Tehdy Matka v noční době – chlév zvolila za byt sobě – a v kouteček nejnižší – sestoupil Pán nejvyšší.

  1. Radostné noviny (nápěv Nesem vám noviny CMK 42)
  1. Radostné noviny, jásavý ples – z betlémské krajiny zaznívá dnes. - /: Ohlasem ráje – v naše též kraje :/ - mile se snes.
  2. Z Panny se narodil, touha všech let – z hříchů by obrodil nešťastný svět. - /: Ježíšek dítko – z růžičky kvítko :/ - královská sněť.
  3. Zavitý v plenčičky světů všech Pán – ve chlévě v jesličky matkou jest dán. - /: dřímá tam sladce – nebeský vládce :/ - ukolébán.
  4. Záře, aj, zaplála v půlnoční klid - do světa hlásala: Sám Bůh chce jít - /: od pekla víru – do nebes míru :/ - zavésti lid.
  5. Snesli se andělé v betlémský luh – hlásali vesele v pastýřů sluch - /: neprodlévejte – k Betlému spějte :/ - zrodil se Bůh.
  6. Užasnou pastýři, jaká to zvěst – hruď se jim rozšíří, toužebná jest. - /: Neprodlévají – ve chvat se dají :/ - jemu vzdát čest.

  1. Radostnou novinu (CMK 50)
  1. Radostnou novinu, křesťané milí, / zvěstujem vesele v tu chvíli: / že se narodil Spasitel, / všeho světa Vykupitel, / v Betlémě městě, / věřte to jistě, / věřte to jistě!
  2. Jasná noc pastýře k pastvě vzbudila, / zpěv, hudba v povětří jest byla, / že se narodil...
  3. V dvanáctou hodinu dnes v noci právě / zpívali andělé přeslavně, / že se narodil...
  4. Kdekdo se k Betlému žene úprkem / a všichni plesají svým zvykem, / že se narodil...

  1. Ejhle, naše chasa (CMK 30)
  1. Ejhle, naše chasa, běží ze salaša / k Ježíškovi malému, / Kristu Pánu krásnému, / k Ježíškovi malému, / Kristu Pánu krásnému, / ve zpěvu děkují, / jemu se klanějí, / se svými ovečkami, / skalami a horami plesají.
  2. Jděme a pospěšme, / též se mu klanějme [: On v městečku Betlémě / leží v prostičkém chlévě :] v jesličkách na seně, / jsou při něm andělé, / Josef, pěstoun Ježíše, / kolébá jej tam tiše, Ježíše.
  3. K nohám mu padněme, / dary obětujme, [: jemu libě zpívejme, / ať se mu zalíbíme! :] Křesťané upřímní, / znejme dobrodiní, / že pro nás na zem stoupil, / by nás všechny vykoupil v trpění.
  4. Drahé Jezulátko, / rozmilé Děťátko, [: zrozeno jsi v chudobě, / trpíš vše dobrovolně, :] to pro nás, pro hřích náš, / bys vysvobodil nás. / Ty znáš srdce každého, / jak zlého, tak dobrého, i všech nás.
  5. Ó, milý Ježíšku, / podej nám ručičku, [: popřej nám Tě kolébat, / vesele prozpěvovat. :] Ježíšku rozmilý, / smiluj se nad námi, / naplň nás svou milostí, / uveď nás do radosti, buď s námi!
  6. Ó, Panno Maria, / slavná Matko milá, [: popřej nám své Děťátko, / spanilé nemluvňátko, :] obejmout, líbati, / chovati, zahřáti, / potom s ním přebývati / a s ním se radovati, jej ctíti.
  7. Všichni svatí, proste, / nám k tomu pomozte, [: bychom s vámi bydleli, / věčně se radovali, :] to sobě žádáme, / společně přejeme, / řkouce: Amen, náš Pane, / že se to jistě stane, doufáme!

  1. K Ježíškovi do Betléma půjdeme (CMK 31)
  1. K Ježíškovi do Betléma půjdeme, aj, půjdeme, / jemu troubit, jemu pískat budeme, aj, budeme, / píseň tuto veselou / a nikdy neslýchanou, / jak nejlépe můžem, zpívati budem.
  2. K Ježíškovi do Betléma půjdeme, aj, půjdeme, / jeho ctíti a chváliti budeme, aj, budeme. / Učiňme mu poklonu, / nemluvňátku malému, / jež leží v Betlémě v chlévě na seně.
  3. K Ježíškovi do Betléma půjdeme, aj, půjdeme, / takto k němu jednou myslí řekneme, aj, řekneme: / Buď od nás pozdravený, / ode všech velebený, Pastýříčku dobrý, na věky, amen.

  1. Pastýři, nespěte (CMK 45)
  1. Pastýři, nespěte, / k Betlému pospěšte! :] Zdali jste to znamení / neviděli na nebi, / co se stalo o půlnoci / při slavném narození / o příchodu Mesiáše? / Jaké to podivení.
  2. [: Jistě je tak v pravdě, / jak praví nám anděl :] pacholíček maličký, / položený v jesličky, / lehce dřímá, odpočívá / u své milé Matičky, / vůl a osel mu zahřívá / jeho útlé ručičky.
  3. [: Protož my společně / přistupme bezpečně, :] mějme v srdci té víry, / že jest On ten jediný, / kterého Bůh Otec poslal / jakožto Syna svého, / aby svou krví nevinnou / vykoupil sám lid jeho.
  4. [: Před Tebou padáme, / uctivost skládáme, :] vítej nám, drahý hoste, / přijmi ty dary prosté: / duši naši nesmrtelnou, / naše srdce zkroušené, / všechny údy i smyslové / mají státi k službě Tvé.
  5. [: Přečistá Maria, / Ty jsi ta jediná, :] tak Syn Boží chtěl míti / a Tebe vyvoliti, / abys jemu jako Matka / zde sloužila na zemi / a byla pak povýšena / nade všechny anděly.
  6. [: Jak šťastná, radostná / je tato hodina, :] kdy se vůle splnila věčného Hospodina. / Ó, Ježíši nejmilejší, / uslyš naše žádosti / a odpusť nám naše hříchy, / uveď nás do radosti.

  1. O, srdce kamenné (CMK 79)
  1. O, srdce kamenné, rozpomeň se, / jakou tíž Spasitel pro tě nese! / Nahoru donáší Kristus Ježíš / ze dřeva tvrdého potupný kříž. / Uplivaný, zbičovaný / k smrti jde provázen jen pohany.
  2. Ach, kat mu bodlinou ovíjí skráň, / železem probíjí patu i dlaň, / do země zaráží potupný kmen, / hle, Kristus Pán visí na hřebech jen. / Krev se řine, síla mine, / proč jsi jej opustil, Hospodine? 3. A žízeň palčivá jícen pálí, / vody mu ni kapky nepodali. / Aj, kdo ho vydali, tak zlé muce, / kdo krutě probili nohy, ruce? / Ach, jediná, ta příčina / je to duší našich mnohá vina.
  3. Děkuj a pokání s lotrem zde čiň, / aby ti odpustil též Boží Syn, / aby tě milostný nebeský Král / po smrti do svého ráje též vzal. / „Hříchů lituj, chceš-li být můj!“ / To tobě vzkazuje z kříže Bůh tvůj.

  1. O, běda (CMK 75)
  1. O, běda, Ježíš dokonal, / když dílo své již vykonal: / Otci ducha vydávaje / vrací se do svého ráje.
  2. Pane, dej milost konečnou, / bych kráčel cestou bezpečnou / a úkol svůj zde naplnil, / jejž jsi mi, Pane, uložil.
  3. Odpusť mi má provinění / pro své hořké umučení, / ať zde zproštěn všeho zlého, / dojdu blaha nebeského.

  1. Bože, všichni tvorové (CMK 177)
  1. Bože, všichni tvorové – v potřebě a nouzi své – za nebeské požehnání – prosí z ruky tvé.
  2. Přebohatý Pane náš, - který všecko v moci máš, - my se Tebe nespustíme, - až nám požehnáš.
  3. Občerstvi nás na těle, - posily dej duši mdlé, - zapuď od nás mor, hlad, vojnu, - pokušení zlé.

  1. Večer tichounce
  1. Večer tichounce se sklání, / denní skončena činnost, / zdravím, můj Ježíši, tebe / a prosím, dej dobrou noc.
  2. Tichnou domy, lesy, pole, / ustává shon života, / když vše usne, neusíná / nikdy tvoje dobrota.
  3. Do tvých rukou odevzdávám / celý uplynulý den, / tobě na milost se vzdávám, / chci se ukrýt v srdci tvém.
  4. Lítostí chci smazat hříchy, zbavit duši marných pout, / s písní díků za tvé dary / v náruči tvé spočinout.
  5. Jako dítě v klíně matky / utiší se duše má, / dotekem tvým uzdravená, / šťastná, Pane, že tě zná.

  1. Nad naší vesničkou (nápěv Sbohem má radosti)
  1. Nad naší vesničkou soumrak se rozložil, / do ticha večera hlas zvonku zazvonil.
  2. Zdrávas buď, Maria, hlas zvonku hlaholí, / ozvěna šíří se do lesů, do polí.
  3. Zdrávas buď, Maria, i my s ním voláme, / k upřímné modlitbě ruce své spínáme.
  4. Vroucně ti děkujem, Matičko Maria, / že jsi nás celý den od zlého chránila.
  5. Tobě, o Maria, dobrou noc dáváme, do tvojí ochrany se odevzdáváme.
  6. Pros za nás, Matičko, u Boha v nebesích, / aby neopouštěl upřímných dítek svých.
  7. Na šťastnou dobrou noc uděl požehnání, / bychom se dočkali ve zdraví svítání.
  8. S tebou chcem usnouti, s tebou i vstávati, / s tebou i s Ježíšem jednou umírati.

  1. Svatá Maria - prosba o víru a příhodné počasí (podle CMK 277)
  1. Svatá Maria, přispěj nám, a jasnou víru vypros nám,
  2. Svatá Maria, přispěj nám, hojný deštíček vypros nám,
    svlaž zemi vyprahlou, velice žíznivou.
    Tys naše Matička milostivá, vypros nám hojný déšť, o Maria.
  3. Svatá Maria, přispěj nám, jasné slunéčko vypros nám,
    Osuš obilíčko, Kristova Matičko.
    Tys naše Matička milostivá, vypros nám jasný čas, o Maria.

  1. Kriste náš – Jubilejní rok 2000 (JK 985)
  1. Chválen buď, Pane, že v tento čas / k hostině lásky pozval jsi nás. / Milostí bránu otvíráš, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!
    Ref. Kriste náš, včera i dnes / a na věky věků všech, / ty jsi Bůh, Spasitel sám, / vládneš času i dějinám.
  2. Chválen buď, Pane, jsi Boží Syn, / odpouštíš hříchy, zbavuješ vin, / zjevuješ nám svou vlídnou tvář, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!
  3. Chválen buď, Pane, chudým ses stal, / ve všem krom hříchu podobný nám, / na dřevě kříže trůn svůj máš, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!
  4. Chválen buď, Pane darovaný, / zrozený z lůna čisté Panny, / v betlémském chlévě spočíváš, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!
  5. Chválen buď, Pane všemohoucí, / úhelný kámen ve stavbě jsi, / náš lidský úděl dobře znáš, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!
  6. Chválen buď, Pane, Pastýři náš, / ty, který jménem své ovce znáš, / za jejich spásu život dáš, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!
  7. Chválen buď, Pane, nauč nás nést / do temnot hříchu radostnou zvěst, / proměň je v jas a slávy zář, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!
  8. Chválen buď, Pane, víno a chléb / proměňuješ v své Tělo a Krev / a hladovým je podáváš, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!
  9. Chválen buď, Pane, bez ustání, / uděluj nám své požehnání, / čeho nám třeba, nejlíp znáš, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!
  10. Chválen buď, Pane, naděje práh, / nabízíš sílu, zaháníš strach, / svěřujem ti svůj příští čas, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!
  11. Chválen buď, Pane, od lidí všech, / již s námi jdeš dva tisíce let. / Kéž s námi stále zůstáváš, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!
  12. Chválen buď, Pane, jeden jsi Bůh, / Otec i Syn i přesvatý Duch, / dík, že se k nám v své lásce znáš, / Cesto, Pravdo, Živote náš! / Amen. Aleluja!

  1. Náš Pane, Spáso národů – pouť v Mariazell 2004 (JK 986)
  1. Náš Pane, spáso národů / svým Duchem sjednoť Evropu, / tys od Otce byl poslán k nám, / z nás buduješ svůj živý chrám. / S láskou, s důvěrou / svěřujeme se ti, Kriste.
  2. Tvé slovo je zvěst pokoje, / v něm Duch nás v jedno spojuje, / jsi s námi, v chlebě, víně skryt, / sytíš a provázíš svůj lid. / S láskou, s důvěrou / svěřujeme se ti, Kriste.
  3. Kristova Matko Maria, / jak mocná je tvá přímluva! / Dnes jako kdysi radíš nám: / „Učiňte vše, co řekne vám.“ / S láskou, s důvěrou / svěřujeme se ti, Kriste.

  1. Poutník k věčnosti
  1. Každý znás na této zemi poutníkem je k věčnosti, když chceš dojít k svému cíli, potřebuješ milosti. U své Matky hledej pomoc, zbaví tě všech starostí. Dovede tě až do věčné radosti.
    Ref.: Madono, dobrá Madono, je krásné tvým dítkem být. V tvých rukou, dobrá Madono, svůj život já chtěl bych skrýt.
  2. Když se zdá, že kolem zlo, kde vzít sílu člověk má, kde se ukrýt než u Matky, která dětem pokoj dá. Volám k tobě, ó Madono, a prosím o pomoc tvou, vyslyš prosby, jež přednáším písní svou. Madono, dobrá Madono,
  3. Tolikrát nám připomínáš, co Syn Tvůj nám přikázal, obrácení život z Víry, aby každý dokázal, přijímáš nás za své děti, jako tenkrát pod křížem, kde Tě Ježíš Janovi dal a nám všem.

Kde domov můj

  1. Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled. A to jest ta krásná země, (: země česká, domov můj! :)
  2. Kde domov můj, kde domov můj? V kraji znáš-li bohumilém duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu, vzdoru zmar. To jest Čechů slavné plémě. (: mezi Čechy domov můj! :)
  3. Kde domov můj, kde domov můj? V zemi, kde náš Kníže svatý, vírou v Krista v duši vzňatý, krev svou v oběť za vlast lil, český národ vykoupil. V zemi slavné, otcům drahé, (: v české zemi domov můj! :)
  4. Kde domov můj, kde domov můj? Bože, velký Hospodine, ruka Tvoje světům kyne, Tebe vzývá národ můj, věčný Bože, při něm stůj. Světovládný Hospodine, (: chraň vždy český domov můj! :)

ABECEDNÍ SEZNAM PÍSNÍ

Anděle Boží č. 10.
Archanděl hle Gabriel č. 44.
Bavorské litanie č. 22.
Blíž k trůnu Tvému – k sv. Anežce č. 43.
Bože, všichni tvorové č. 56.
Celá krásná č. 23.
Celá naše země jásá – k svaté Anežce 42.
Co to znamená 47.
Do hlubin lásky č. 2.
Duše moje, zaplesej 7.
Ejhle, naše chasa 51.
Chlouba křesťanského Říma – k sv. Vavřinci 40.
Já bych rád k Betlému 46.
Jak jsi krásné neviňátko 45.
Ještě jedenkráte 17.
K Ježíškovi do Betléma půjdeme 52.
K Srdci Jen Páně blíž 8.
K tajemstvím světla 31.
Kde domov můj
Královno míru 24.
Kriste náš 60.
Matičko Boží, obětuj 18.
Na stotisíckrát 16.
Nad naší vesničkou 58.
Nadšenou písní – k sv. Vojtěchu 36.
Nastokrát buď pozdravena  27.
Náš Pane, Spáso národů 61.
O Matko Božská 15.
O Matko Páně 14.
Ó srdce Páně nejsvětější 3.
O, běda 55.
O, srdce kamenné 54.
Otče náš – k našim svatým a Pražskému Jezulátku  33.
Otče náš 11.
Pastýři, nespěte 53.
Pláče pod křížem Matička (Sloup) 21.
Pojď k Spasiteli 6.
Postrachu zpupných – k sv. Prokopu  38.
Poutník k věčnosti 62.
Pozdraven buď od nás 12.
Probudily se již – k sv. Janu 37.
Před tichým svatostánkem č. 1.
Před Tvým trůnem – k sv. Anně 39.
Přicházíme  Matko drahá (Medjugorje) 29.
Přistup, Moravěnko – k výročí sv. Cyrila 34.
Radostné noviny 49.
Radostnou novinu 50.
Regina caelí 25.
Růže krásná  13.
S Bohem, má radosti 9.
Salve Regina 26.
Slyšte, slyšte 48.
Snesla se hvězda 20.
Srdce Páně, lásky zdroji 5.
Svatá Maria  - prosba o víru a příhodné  počasí 59.
Svatý Michaeli archanděli 32.
Svět má své perly, diamanty 19.
V dolině Iria (Fatima) 28.
Ve chrám spěje  - k sv. Václavu 41.
Večer tichounce 57.
Z všech srdcí č. 4.
Zvony velehradské – k výročí sv. Metoděje 35.
Žehnej mne, Maria (Mariazell) č. 30.