Dva nové zvony v Novém Veselí
K dosavadnímu zvonu z r. 1947 – Ave Maria, 280 kg, tón C 2, byly díky dárcům i organizátorům už od doby P. Miroslava Kazíka pořízeny dva nové zvony. Dne 7.8.2020 byly v Przemyslu v Polsku ulity: sv. Václav – 435 kg, tón A 1, a sv. Jan Pavel II. (*1920) s připomínkou sv. Zdislavy (*1220) a sv. Jana Sarkandra (+1620), které před 25 lety svatořečil – 205 kg, tón D 2. V Czernici ve Slezsku je 1.9. zkolaudoval diecézní kampanolog Mgr Petr Janda.
O POUTI 27. ZÁŘÍ 2020 JE POŽEHNAL O. BISKUP PAVEL KONZBUL
Na věž byly vyzvednuty v úterý 20.10. po 11. hodině, pak se dali do práce dva montéři z Polska a zvony poprvé zazněly 22.10.2020 na svátek sv. Jana Pavla II.
Srdce zvonů
Zakaž očím vidět a nebude krásy.
Zakaž srdcím bít a nebude lásky.
Zakaž zvonům vyzvánět a nebude domova.
Až se v hluboké noci začnou pod víčka vkrádat sny,
přilož dlaň na ozvučnou desku svého srdce.
Ptáš se proč !
Zvon činí nepostradatelným právě jeho srdce.
A cožpak nejsme i my stvořeni ze žhavé hmoty, zvonoviny lásky vylité do vesmíru?
Na duté konstrukci stranou dílny visí jeden z nedávno odlitých zvonů, čeká na chvíli, až si ho lidé odvezou do svého domova.
Stojí na něm: Zvoním všem pro krásu světa.
Není to vlastně výzva pro nás všechny, neměli bychom se méně zabývat malichernostmi
a více myslet na ty, kteří tu budou žít v dobách, kdy my už tu dávno nebudeme.
Srdce zvonu se tiše houpá, jako by sbíralo sílu úderu.
V tempu pak rozezní tu nejkrásnější píseň světa, píseň radostnou, ale i bolestnou.
Píseň, která přetváří lidská srdce.
Píseň, která bude znít staletími.
Dovol očím vidět a přibude krásy.
Dovol srdcím bít a přibude lásky.
Dovol zvonům vyzvánět a zůstane domov.
KÁZÁNÍ OTCE BISKUPA PAVLA
„Widukind ve své kronice Sasů napsané kolem roku 970 píše, že se o pražském knížeti Václavovi vypravují zázračné věci. A to je právě výhoda i nevýhoda hlavního patrona naší země. Legendy jeho život tak opředly, že pravda a fabulace jsou k nerozeznání. Neznáme jeho jediný autentický výrok a neznáme ani jeho podobu. Na druhou stranu je svatý Václav stále inspirující postavou.
Pražský, německy píšící spisovatel židovského původu Franz Kafka, píše: „Já, pražský nevěřící žid, stal jsem se věřícím. Svatý Václav, plod ducha doby a výraz naděje desátého století v Čechách, je také můj svatý Václav a projev mé víry jakožto žida, který je otevřen křesťanství Františka z Assisi a svatého Václava, jímž oběma děkuji za víru v budoucí posmrtný život.“
Při čtení životopisu svatého Václava můžeme podle mého soudu najít tři charakteristické rysy jeho osobnosti:
Zbožnost – jedna z legend uvádí jako důvod jeho zavraždění, že čeští páni varovali Boleslava, aby nenechával vládu v rukou tohoto mnicha, který se stále modlí. Svatý Václav totiž neodpovídal obrazu dobového vládce. Panovníci té doby byli často negramotní, krutí a bezcitní idioti. Zatímco Václav byl vzdělaný, prozíravý a citlivý člověk a k tomu ho vedla právě modlitba. Modlitba je totiž hlavní nástroj, který Bůh používá k tomu, aby nás proměňoval. Modlitba je pro nás stejně důležitá, jako základní výzkum pro vědu. Je totiž zdrojem nových nápadů, změny a pokroku v našem osobním životě.
Důslednost – Václavovo křesťanství není jenom matrikové, ale je důsledné, proniká ho a utváří. To se pozná především podle jeho činů. Že naše víra nezemřela, poznáme i my jen podle našich skutků.
Milosrdenství – schopnost vcítit se do druhého, ale nejen to, také druhému pomoci, byla pro Václava typická. Podle svědectví arabských kupců byl v Praze v jeho době důležitý trh s otroky, který hrál v ekonomice státu podobnou roli, jako dnes mladoboleslavská škodovka. A svatý Václav i přesto řadu otroků vykoupil. Je známo, že měl silnou nechuť k hrdelnímu rozsudku, že udělil řadu amnestií a nechal zrušit mnohé šibenice.
Co si z života svatého Václava můžeme vzít do dnešní doby? Je to právě tato trojice jeho vlastností. Opravdová zbožnost nám umožní milovat bezbožné, důslednost udrží naši víru při životě a milosrdenství nám umožní udělat druhým radost.“
PŘÍMLUVY PŘI ŽEHNÁNÍ ZVONŮ O POUTI 27. ZÁŘÍ 2020
Modlitba jménem CHLAPCŮ a farníků z BŘEZÍ
Hlas zvonů nás bude volat k bohoslužbám
* 3 poklepnutí na zvon odspodu nahoru*
- aby z naší farnosti vyšli noví kněží a řeholní sestry, Pána prosme:
Modlitba jménem DĚVČAT a farníků z BUDČE
Hlas zvonů nás bude stále vyzývat k chvále Boží * * *
- aby naše myšlenky, slova i skutky byly k větší slávě Boží a bližním ku pomoci, Pána prosme:
Modlitba jménem MLÁDENCŮ a farníků z N. Veselí
Hlas zvonů nám bude třikrát denně připomínat vtělení Tvého Syna skrze Pannu Marii * * *
- abychom na její přímluvu skutečně spásy dosáhli, Pána prosme:
Modlitba jménem DÍVEK a farníků z N. Veselí
Hlas zvonů bude každoročně ohlašovat vzkříšení * * *
- abychom z této naděje stále žili a jednou došli k svému věčnému cíli, Pána prosme:
Modlitba jménem TATÍNKŮ a farníků z ÚJEZDA
Hlas zvonů nás bude volat k modlitbě * * *
- ať se i doma a při cestách modlíme rádi, vytrvale a s důvěrou, Pána prosme:
Modlitba jménem MAMINEK a farníků z N. Veselí
Hlas zvonů zní vždy radostně a pokojně * * *
- aby tyto zvony nikdy nemusely oznamovat neštěstí a pohromy, ale stále nás mohly ujišťovat o Boží ochraně, Pána prosme:
Modlitba jménem DĚDEČKŮ a farníků z MATĚJOVA
Hlas zvonů bude provázet naše zemřelé na jejich poslední pozemské cestě * * * - abychom se všichni shledali v nebeském království, Pána prosme:
Modlitba jménem BABIČEK a farníků z KOTLAS
Hlas zvonů bude znít díky všem dobrodincům * * *
ať jim Bůh odplatí jejich štědrost a všechny starosti.
O ZVONECH
Proč zvony?
Na každém kostele jsou zvony, na těch starých bývalo latinsky napsáno: Vivos voco, mortuos plango, fulgura frango (živé svolávám, mrtvé oplakávám, blesky rozrážím). I v době hromosvodů, předpovědí počasí na mobilu, osamoceného umírání na přístrojích, pohřbů bez příbuzných a vysedávání před televizorem tato trojice platí a platit bude.
Proč tři?
Tento článek píšu dvěma prsty a ne správně všemi deseti (ve skutečnosti se stejně píše jen osmi). Kdo to umí, nikdy toho nelitoval. Jeden zvon může stačit, ale základní akord tvoří tři tóny, proto bývají zvony tři. Hned po válce se to podařilo jen málo farnostem.
Naše zvony v průběhu let
Nejstarší zvony byly přeneseny ze starého kostela, byly celkem 4 a jmenovaly se:
Ave Maria – ulitý L.P. 1520 – 560 kg,
„Si vivimus sive morimur" (Ať žijeme či umíráme) – ulitý L.P. 1589 450 kg, Salvator (Spasitel) .. kg, asi umíráček .. kg. Roztavily se při požáru r. 1831.
Zvony z roku 1832, které věnoval patron kostela (moderně řečeno: zřizovatel) kníže Dietrichstein (nástupce stavitele – žďárského opata):
Sv. Václav - 670 kg, Salvator - 330 kg, Poledník (sv. Florián) 153 kg, Umíráček 16 kg, celkem stály 6236 zlatých.
Za 1. světové války byly 2 zvony zabaveny, zrekvírovány pro válečné účely. Salvator a umíráček zůstaly. Roku 1925 k nim pořízeny 2 zvony
Svatý Václav - 530 kg, Jan Nepomucký - 210 kg, oba stály 20 510 Kč, požehnal farář P. Jan Filipovič 23.8.1925.
Za 2. světové války byly okupačními úřady Třetí říše zrekvírovány 3 zvony, umíráček zůstal. Částečnou náhradu poskytl reparační fond založený Německou spolkovou republikou ve Švýcarsku.
Roku 1947 byly plánovány 3 zvony, pořízen však pouze jeden, protože jen málo farnostem se tenkrát podařilo sehnat všechny tři zvony najednou. Zvon Ave Maria - 280 kg – tón C 2, stál 25 000 korun a byl kolaudován 10.9. a požehnán o pouti. Později dostal elektrický pohon.