Písmo svaté - 8. promluva v 7 bodech

Osmá a poslední promluva,

na konci vyluštětní hádanek, znovu seznam všech zkratek a dodatek

Potřebuji pokrm a světlo. Dal jsi mně slabému své svaté Tělo jako pokrm duše a těla a postavil jsi své slovo jako světlo mým nohám.

8 A) zajímavé místo z Písma, které se běžně nečte při mši svaté:

Druhý list svatého apoštola Petra, 3. kapitola

V kostele se čte, ale vynechávají se z ní verše, ve kterých si svatý Petr  jemně stěžuje na apoštola Pavla.

1 To už je, milovaní, druhý dopis, který vám píšu. Tímto napomínáním chci probouzet vaše čisté smýšlení, 2 abyste pamatovali na to, co předpověděli svatí proroci, i na to, co ustanovil Pán a Spasitel skrze vaše apoštoly. 3 Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce,  4 a budou se posmívat: „Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření.“ 5 Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. 6 Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. 7 Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. 8 Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘. 9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. 10 Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. 11 Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, 12 kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. 13 Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. 14 Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem. 15 A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. 16 Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě. 17 Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch  neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. 18 Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

8 B) Biblické knihy

V Novém Zákoně je jediná prorocká kniha, Zjevení svatého Jana. Apokalypsa je slovo řecké, které znamená asi tolik jako odhalení, zjevení (od slovesa apokalyptein).

Někdy znamená obecné zjevení Boží, většinou však odhalení tajemství a skutečností posledního věku. Apokalypsa tedy předpokládá ze strany Boží zjevení takových věcí, které jsou člověku skryty, a které ví jen Bůh, a které se týkají budoucnosti, zvláště posledních období lidstva.

Apokalypsy měly velký úspěch v některých židovských skupinách už dvě století před příchodem Krista. Už ve vidění proroků, zvláště Ezechiela a Zachariáše se s tím setkáváme a hlavně pak u proroka Daniela.

Nový zákon přijal do svého kánonu jedinou Apokalypsu, jejímž autorem je apoštol svatý Jan. Napsal ji jako vyhnanec na ostrově Patmos, jak praví hned na počátku /1,9/. Zatímco staří proroci přijímali božské zjevení a předávali je ústně dále, svatý Jan přijímá svá zjevení ve formě vidění, která pak zapisuje do knihy. 

Bylo to v době Domiciánova pronásledování kolem roku 95. Proto když čteme Apokalypsu, je nutné umístit ji do historického prostředí, ve kterém vznikla: do období nepokojů a krutého pronásledováni prvotní církve. Je především knihou časovou, určenou k tomu, aby pozvedla a upevnila morálku křesťanů,  zmalomyslnělých krutým pronásledováním církve.

Když píše Jan Apokalypsu, církev, nový lid Boží je decimován, ale přijde den, kdy Bůh bude triumfovat a s ním i jeho církev. Světem půjdou pohromy, ale Bůh, který chce spasit i hříšníky, jestliže se obrátí, je bude zkoušet těmito pohromami. Nakonec zničí zatvrzelé pronásledovatele a zvítězí nad Šelmou, kterou je římská říše, pronásledující křesťany. Nastane období klidu a pohody pro církev, ve kterém povstane znovu satan, bude však poražen, a to bude konečné vítězství Kristovo a bude zničena smrt a nový nebeský Jeruzalém zazáří.

To je historický výklad Apokalypsy.  Ale církev žije z příslibu Krista, který řekl po svém zmrtvýchvstání: Já jsem s vámi vždycky až do konce světa! (Mt. 28,20). Jestliže je tomu tak, věřící se nemají co bát, i když musejí nyní trpět pro Krista. Konečné vítězství je již jejich: zvítězí nad satanem a jeho nástrahami. Apokalypsa je velkou básní křesťanské naděje, je to vítězný zpěv pronásledované církve.

8 C) Cizí slova

Teď si vysvětlíme:  eschatologie, chiliasmus, katastrofa.

Eschatologie je nauka o posledních věcech, eschatos je řecky poslední, latinsky se to řekne ultimus, proto ultimátum je poslední napomenutí. Všechny ty apokalypsy se snaží odhalit aspoň něco z toho, co nás čeká nakonec, naposledy.

Pravě v Apokalypse svatého Jana se mluví o tom, že Bůh a Kristus své věrné  učiní svými kněžími a oni s ním budou kralovat po tisíc let.  Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře  a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa (20,6-8).

Tisíc gramů je kilogram, to víme všichni, ale řecky se tisíc řekne Chílioi. Z to má název hnutí chiliasmus, jehož stoupenci tvrdí, že kolem roku tisíc bude  velmi zle. Z toho také vznikl ten počítačový poplach k 1.1.2000. Firmy se předháněly a nabízely program, aby se počítač o půl noci nezhroutil. Horší chiliasté tvrdí, že těch tisíc let se satanem brzy začne a ti nejhorší, že už začalo. Katolíci věří Pánu Ježíši, každý den berou svůj kříž, ale ve svého Dobrého pastýře důvěřují.

Katastrofa není totéž co Apokalypsa. V Písmu nenajdeme žádný katastrofický scénář. Katastrofa je také řecké slovo a znamená převrácení. Toto slovo nemá nic společného s katolickou církví, to poznáte podle toho, že v jiných jazycích se píše catholique, zatímco katastrofa je pořád jen samotné Té bez toho Há. Katastrofa je zlá událost, tedy neštěstí, nehoda, atentát a podobně. I kdyby se zdálo, že v proroctvích jsou samé katastrofy, je to jen dojem, a i kdyby jich tam bylo popsáno více, není to hlavní smysl. 

8 D) Duchovní čtení Písma svatého

Král zahajuje hostinu, vtom se rozrazí dveře, vbíhá posel: „Králi přečti si hned tento dopis!“ - „Nevidíš, že nemám čas!“ – Král pronáší přípitek, pozvedá číši s vínem ke rtům, napije se, kácí se mrtev k zemi. Po jeho pohřbu otevřou dopis v něm čtou slova  “Králi nepij to víno, je otrávené.“

8 E) Pravidla pro lektory

Shrnutí pravidel pro lektory

Zopakujme si obsah příručky: jak vypadá dobrá lektorská služba. Vyjdeme při tom nyní od osoby lektora, od jeho vnitřního přístupu přes přípravu až k technickým detailům. Proto tu jsou pravidla shrnuta v jiném pořadí, než v jakém jsme je postupně probírali.

1. Předčítat při bohoslužbě slovo Boží je výkon tvého laického kněžství.

Proto k němu přistupuj s velkou odpovědností a pokorou a raduj se, že smíš sloužit jako lektor.

Lektorská služba prohloubí tvůj duchovní život.

2. Čemu člověk nerozumí, to také nemůže správně předčítat.

Proto se musíš doma pořádně připravit. Snaž se pochopit myšlenkový obsah a bez ostychu se poraď o tom, co jsi dobře nepochopil.

3. Sotva se ti podaří chytit tón a polohu hlasu, pauzy, přízvuky a melodii vět až při čtení samém.

Proto si lekci přečti předem nahlas. Uděláš dobře, můžeš-li k tomu přizvat í nějakého posluchače: rodiče, bratra, přítele.

4. I když předzpěvuješ, musí ti být dobře rozumět.

Proto zpívej dostatečně nízko, aby tón nepřezníval řeč; a se správným přízvukem a vhodnými pauzami, aby se slova nepřekrývala. A neobávej se, že nemáš pěkný hlas. Nejde o koncert.

5. Co předčítáš, musíš mít jasně rozčleněno.

Posluchač nevnímá jednotlivá slova, nýbrž ucelené představy. Rozděl si napřed text na odstavce, myšlenkové celky. Poznač si to v textu příslušnými znaménky.

6. Položit správný přízvuk není věc náhody, ale pochopení.

Věta je utvořena tak, že vyhrocuje myšlenku do jednoho hlavního slova. Ta hlavní slova ve větách si dobře zapamatuj a nejraději podtrhni v textu předem.

7. Při čtení uchovávej melodii řeči.

Ta spolu s přízvukem a střídáním tempa dává větám život, barvu a znělost. Nezaměňuj melodii řeči za „nábožné“ pozpěvování ani takzvaný tonus rectus, jak bývalo slyšet v latinské liturgii.

8. Čárka za slovem neznamená vždy pauzu, ani se před ní vždycky nezvedá hlas.

Rozlišuj, kdy ji „brát vážně“, a kdy ji „nečíst“. Při psaní se řídíme pravopisnými pravidly o čárkách; při předčítání se řídíme myšlenkovým spádem a přirozeným tokem mluvené řeči. Slova v závorkách se čtou vždycky.

9. Chceš-li číst tak, jak se doopravdy mluví, dávej se znaménky jako dvojtečka a uvozovky myšlenkově vést, ne zvukově spoutat.
10. Hlas zní nejlíp, když mluvíš ve své přirozené poloze: proto ho nepřepínej; začni hlubší polohou a tou také konči.

Nesnaž se o „nábožný“ pathos, mluv přirozeně.

11. Nečti uspěchaně: vyslovuj zřetelně, - dělej náležité pauzy, - dýchej klidně.

Dopřej lidem, ať stačí sledovat Boží poselství myšlenku za myšlenkou.

12. Než začneš číst, a pak před každým novým odstavcem se podívej na lidi.

Navážeš spojeni a zvážíš účinek slova'. Nečteš pro sebe, ale čteš lidem, mluvíš k nim, a oko - do duše okno.

13. Lidé neposlouchají jen ušima, ale i očima.

Proto I tvůj vzhled, oblečení, postoj a pohyby patři k tvé službě. Chod' klidně, stůj pevně na obou nohou, zacházej s lektorskou knihou uctivě.

14. Miluj čistotu a správnost mateřštiny.

Předčitatel v kostele je také bezděčným učitelem lidí, jak se má správně mluvit. Dávej si pozor na nářečí a slangové návyky.

15. S mikrofonem musíš zacházet opatrně a jemně.

Nauč se, jak s ním manipulovat a jak do něho mluvit. Čti ve vzdálenosti 20 - 30 cm od mikrofonu, neschovávej se za něj; při zpěvu i při společném modlení od mikrofonu odstup.

A v tom ti, milý lektore, pomáhej sám Bůh. Amen.

8 F) Hádanka: Která svatá má šest noh?  

8 G)  Děkuji ti, Pane Ježíši Kriste, Světlo z věčného Světla, za stůl posvátného učení, který jsi nám připravil skrze své proroky, apoštoly a ostatní učitele.

DEO GRATIAS

Řešení hádanek:

1. Co stvořil Bůh všem lidem před očima? NOS
   2. Koho ty to potkáš často, král výjimečně a Bůh nikdy? SOBĚ ROVNÉHO
   3. Kde nechal Adam motyku nebo jiný pracovní nástroj, kterým po vyhnání z ráje obdělával zemi? NA TOPŮRKU
   4. Které živočichy nevzal Noe do své archy? RYBY
   5. Kolik písmen je v Bibli? PĚT v tomto slově
   6. Archeologové objevili v blízkosti Betléma mnoho dětských hrobů. Usoudili, že to jsou hroby betlémských neviňátek. Jedny kostřičky byly nažloutlé, druhé našedlé. Které patřily chlapečkům a které děvčátkům? VŠECHNY BYLY CHLAPECKÉ
   7. Kolik bylo apoštolů? 15 (12, které vyvolil Pán Ježíš+MATĚJ, kterého vylosovali+PAVEL,kterého oslovil sám Ježíš+BARNABÁŠ, ktetrý doprovázel sv. Pavla a také mu říkali apoštol)
2. Která svatá má šest noh? SVATÁ RODINA

Zopakování zkratek:

Apoštolové:

OPeJaJa FiJaŠiJu MaToBaJi

Jsou to především dva první bratři: Ondřej a Petr a pak dva synové Zebedeovi, Jakub a Jan. Máme zkratku OPeJaJa, nebo OPeJakJa, pak si můžeme vzpomenout na společný svátek Filipa a Jakuba a Šimona a Judy, a máme FiJaŠiJu – nezapomeneme, že Juda měl druhé jméno Tadeáš. A zbývá Matouš a Tomáš, Bartoloměj a Jidáš – MaToBaJi a od volby svatého Matěje - MaToBaMa. Takže OPeJaJa, FiJaŠiJu, MaToBaMa.

Knihy Mojžíšovy:

GELNuD - Genezis, Exodus, Levitikus, Numeri a Deuteronomium

Knihy dějepisné ve Starém Zákoně:

JoSouRu - Jozue Soudců Rut,

SamKraKro  - vždy 2 krát knihy Samuelovy,  knihy Královské a knihy Kronik

EzNeToJuEs  - Ezdráš a Nehemiáš, pak tři knihy menší Tobiáš, Judith a Ester a na závěr dvě knihy Makabejské.

Knihy básnické ve Starém Zákoně:

JoŽaPříKaz  PísMouSir

 Job, Žalmy, Přísloví, Kazatel a Píseň a ještě kniha Moudrosti a Sirachovcova.

Knihy prorocké ve Starém Zákoně:

IJeŽBEzDa  = Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel a Daniel, kromě proroctví Jeremiášových máme ještě jeho Žalozpěvy někdy také Nářky anebo Pláč Jeremiášův a pak malou knihu, kterou napsal jeho tajemník, prorok Baruch, někdy také Baruk

OzJoAmAb  - JonMiNaHa – SoAgZaMa = Ozeáš Jonáš Amos Abdiáš  Jonáš Micheáš Nahum Habakuk  Sofoniáš Aggeus Zachariáš Malachiáš.

Nový zákon:

PaJa-PeJa-Ju – listy Pavlovy, Jakuba, Petrovy, Janovy, Judův

ŘíKorGaEf  - dlouhé listy velkým obcím v Římě, v Korintě, v krajinách Galatských a v Efezu,

FiKolSol - kratší listy menším obcím ve Filipech, Kolosech a Soluni

TimTiFilŽi  - pastýřské listy - Timoteovi, jeden Titovi a jeden Filemonovi a list Židům.

Dodatek z 2. knihy Samuelovy, kapitola 13: 1 Potom se přihodilo toto: Davidův syn Abšalóm měl krásnou sestru jménem Támar. Do ní se zamiloval Davidův syn Amnón. 2 Amnón se tak soužil, že až pro svou sestru Támaru onemocněl; byla to panna a Amnónovi připadalo nemožné něco si s ní začít. 3 Amnón však měl přítele jménem Jónadaba, syna Davidova bratra Šimey. Jónadab byl muž velmi protřelý. 4 Ten se ho zeptal: „Proč tak den ode dne chřadneš, královský synu? Nepovíš mi to?“ Amnón mu odvětil: „Miluji Támaru, sestru svého bratra Abšalóma.“ 5 Jónadab mu poradil: „Ulehni na lůžko a předstírej nemoc. Tvůj otec se na tebe přijde podívat a ty mu řekneš: ‚Nechť přijde prosím má sestra Támar a posilní mě jídlem. Ale ať dělá ten posilující pokrm před mýma očima, abych se mohl dívat a jíst z jejích rukou.‘„ 6 Amnón tedy ulehl a předstíral nemoc. Král se na něho přišel podívat. Amnón králi řekl: „Nechť přijde prosím má sestra Támar a udělá před mýma očima dvě srdíčka, abych se z její ruky posilnil.“ 7 David poslal k Támaře do domu vzkaz: „Jdi prosím do domu svého bratra Amnóna a udělej mu posilující pokrm.“ 8 Támar tedy šla do domu svého bratra Amnóna. On ležel. Vzala těsto, uhnětla je a před jeho očima udělala srdíčka a připravila je. 9 Pak vzala pánev a vyklopila je před něho, ale on odmítal jíst. Poručil: „Ať jdou všichni pryč!“ Všichni tedy šli pryč. 10 Pak řekl Amnón Támaře: „Přines ten posilující pokrm do pokojíka a já se posilním z tvé ruky.“ Támar vzala srdíčka, která udělala, a přinesla je do pokojíka svému bratru Amnónovi. 11 Když k němu však přistoupila, aby mu dala jíst, uchopil ji a řekl jí: „Pojď, spi se mnou, má sestro!“ 12 Odvětila mu: „Ne, můj bratře, neponižuj mne! To se v Izraeli přece nedělá! Nedopouštěj se té hanebnosti! 13 Kam bych se poděla se svou potupou? A ty budeš v Izraeli jako nějaký hanebný bloud. Promluv nyní s králem, on mě tobě neodepře.“ 14 On však na to nedal a neposlechl; zmocnil se jí, ponížil ji a spal s ní. 15 Pak ji však Amnón začal převelice nenávidět. Nenávist, kterou k ní pociťoval, byla větší než láska, kterou ji miloval. Amnón jí poručil: „Ihned odejdi!“ 16 Řekla mu: „Nemám proč. To, že mě vyháníš, je mnohem větší zlo než předešlé, jehož ses na mně dopustil.“ Ale on ji nechtěl slyšet. 17 Zavolal mládence, který mu posluhoval, a poručil: „Ať ji hned ode mne vyvedou! A zavři za ní dveře.“ 18 Měla na sobě pestře tkanou suknici; takové řízy totiž oblékaly královské dcery panny. Jeho sluha ji tedy vyvedl a zavřel za ní dveře. 19 Támar si posypala hlavu prachem a roztrhla pestře tkanou suknici, kterou měla na sobě, položila si ruku na hlavu a odcházela s úpěnlivým nářkem. 20 Její bratr Abšalóm se jí zeptal: „Nebyl s tebou tvůj bratříček Amnón? Ale teď, má sestro, mlč. Je to tvůj bratr, nepřipouštěj si to k srdci.“ Zneuctěná Támar se usídlila v domě svého bratra Abšalóma. 21 Když král David uslyšel o všech těchto věcech, velice vzplanul. 22 Abšalóm už nepromluvil s Amnónem ani v dobrém ani ve zlém. Abšalóm totiž Amnóna nenáviděl, protože ponížil jeho sestru Támaru.