Soud

Co se o tom říká lidově: Na každého jednou dojde. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Boží mlýny melou pomalu a jistě. Co nás napadne při slově soud. Seriál: Obžalovaná je justice, tedy úřad, který má bdít nad spravedlností. Tam byly nespravedlnosti jako hrom. Ale uvažte sami: Je člověk schopen být opravdu spravedlivý?

První příběh:
Jednomu člověku se ztratila sekera. Podezíral z krádeže sousedova syna. Díval se po něm a všiml si, že ten kluk se mu vyhýbá, pořád jakoby se před ním schovával. Když se podíval lépe, zdálo se mu, že sousedův syn našlapuje jako zloděj, že i ty ruce má pořád připravené k nějaké krádeži. I ten výraz má jako zloděj. Po čase se sekera našla, zůstala schovaná pod hromadou dřeva. A sousedův kluk už nevypadal jako zloděj, nechodil jako zloděj ani se tak netvářil...

Nejvíc nás rozčílí, když chytnou lumpa a on jim tvrdí: Musíte mi to dokázat. Byly doby, kdy to z něj vytloukli, ve středověku mučidly viditelnými, za totality mučidly neviditelnými: Gestapáci i estébáci uměli člověka tak ztlouci, že to ani lékař na první pohled nepoznal. Platí však takzvaná prezumpce neviny, tedy předpokládá se, že podezřelý člověk je nevinen, dokud se nedokáže, že je vinen.

Je to opravdu lidské, jak o tom svědčí 2. příběh z vyšších vládnoucích kruhů:
Jednoho dne si císař zavolal úředníka, který byl ke svým služebníkům známý krutostí a lakotou a šířil kolem sebe jenom hrůzu. Císař mu řekl:,,Chci, abys ses vydal na cestu kolem světa a našel tam opravdu dobrého člověka.“ Úředník se poslušně vydal na cestu a začal hledat.
Setkal se s mnoha lidmi, rozmlouval s nimi a po dlouhé době se vrátil zpět do císařského paláce:,,Veličenstvo, učinil jsem všechno, abych splnil, co jste mi nařídil. Hledal jsem opravdu dobrého člověka po celém světě. Nenašel jsem žádného. Každý je buď sobecký nebo trochu nedobrý nebo má nějakou špatnou vlastnost. Skutečně dobrý člověk neexistuje. Nikde na světě není k nalezení.“
Císař ho poslal pryč a zavolal si jiného úředníka, o kterým se vědělo, že je štědrý a velkodušný a jehož měli služebníci rádi. Císař mu řekl:,,Příteli, chtěl bych, aby ses vydal na cesty a našel mi opravdu zlého člověka.“ I tento úředník poslechl a vydal se na cesty. Potkával se s mnoha různými lidmi, hledal mezi nimi a teprve po dlouhé době se vrátil do císařského paláce. Oznámil císaři.,,Veličenstvo, váš úkol jsem nedokázal splnit. Někteří lidé jsou neopatrní, jiní se dali svést, mnoho se jich chová, jako by byli slepí, ale nikde jsem nenašel člověka, který by byl opravdu a úplně zlý. I když mají své chyby, všichni přece jen mají aspoň trochu dobré srdce.

Jako balzám, jako pohlazení duše na sebe nechme teď zapůsobit Boží slovo o soudu a o soudci:
Slova svatého evangelia podle Jana. (Jan 5, 25 - 30)
Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“

A na základě tohoto radostného poselství nám to vysvětluje Katechismus katolické církve:
Nenaříká tak jako my, že svět je nespravedlivý, že v něm nevděk vládne, že lidské soudy nestojí za nic. Katechismus mluví nejprve o tom, co je trvalejší. Proto si klade otázku (č. 207):
Co to je věčný život?
„Věčný život je onen (život), který začne hned po smrti. Nebude mít konce. U každého bude předcházet zvláštní soud, vykonaný Kristem, soudcem živých i mrtvých, a bude potvrzen posledním soudem.“
Takže něco pěkného nás čeká, ale až po soudu, dokonce po dvojím soudu. Ten první se jmenuje zvláštní a ten druhý poslední.
Katechismus to hned vysvětluje (č.208.):
Co to je zvláštní soud?
„Je to soud bezprostřední odměny, kterou každý hned po své smrti dostává od Boha ve své nesmrtelné duši, podle své víry a svých skutků. Touto odměnou je vstup do nebeské blaženosti, bezprostředně nebo po náležitém očištění, nebo věčné zavržení v pekle.“
Takže hned po smrti máme dvě možnosti, přitom ta první je ještě dvojitá: Nebeská blaženost nebo zavržení. Ta blaženost je buďto hned - bezprostředně anebo až po náležitém očištění. To je očistec, o kterém bude ještě řeč zítra. A na konci času už to bude jednodušší (č. 214.):
V čem bude spočívat poslední soud?
„Poslední soud (všeobecný) bude spočívat v rozsudku blaženého života nebo věčného zavržení, které Pán Ježíš, až se vrátí jako soudce živých a mrtvých, vynese nad „spravedlivými i nespravedlivými“ (Sk 24,15), kteří budou všichni před ním shromážděni. Po tomto posledním soudu vzkříšené tělo se bude podílet na odměně, kterou duše dostala při zvláštním soudu.“
Na rozdíl od všech falešných proroctví katechismus připomíná prostou biblickou pravdu, že to nemůže nikdo z lidí vědět (č. 215.):
A kdy nastane tento soud?
„Tento soud nastane na konci světa, jehož den a hodinu zná pouze Bůh.“
A všem, kteří mají smutné zkušenosti s pozemskými soudy, i všem, kteří jen vzpomínají na utrpěné křivdy, se otvírá pohled do budoucnosti (č. 216.):
Co to je „naděje na nová nebesa a novou zemi“?
„Po posledním soudu, sám vesmír osvobozený od otroctví porušení bude se podílet na Kristově slávě, tím že slavnostně zahájí „nová nebesa a novou zemi“ (2 Petr 3,13). Tak bude dosaženo plnosti Božího království, definitivní uskutečnění spásonosného plánu Boha „sjednotit v Kristu vše, co je na nebi i na zemi“ (Ef 1,10). Bůh pak bude „všechno ve všem“ (1 Kor 15,28), ve věčném životě.“

Co si můžeme pro život zapamatovat:
Všechnu moc má Pán Ježíš. On rozhoduje, ani úřady, ani strany ani lobbisté, jak se dneska odborně říká leštičům klik a podplácečům. Lidé mohou někomu uškodit, někomu pomoci, ale Ježíšův soud je spravedlivý. Ke každému zvlášť - ten zvláštní hned po smrti - i ke všem společně - ten poslední na konci času.

Co máme v životě dělat:
Poslechnout Pána Ježíše, nesoudit sami, nechat to na něm. A když je to nutné, spolupracovat s pozemskou spravedlností, třeba poskytnout svědectví, když jsme viděli nějakou nehodu.

Na co se můžeme těšit:
Na Boží spravedlnost, která je spojena s milosrdenstvím. Vyplývá to z Písma svatého i ze soukromého zjevení sestře Faustýně: Napiš toto: dříve než přijdu jako spravedlivý soudce, přicházím nejprve jako Král milosrdenství.

Co si můžeme pro život zapamatovat:
Všechnu moc má Pán Ježíš. On rozhoduje, ani úřady, ani strany ani lobbisté, jak se dneska odborně říká leštičům klik a podplácečům. Lidé mohou někomu uškodit, někomu pomoci, ale Ježíšův soud je spravedlivý. Ke každému zvlášť - ten zvláštní hned po smrti - i ke všem společně - ten poslední na konci času.

Co máme v životě dělat:
Poslechnout Pána Ježíše, nesoudit sami, nechat to na něm. A když je to nutné, spolupracovat s pozemskou spravedlností, třeba poskytnout svědectví, když jsme viděli nějakou nehodu.

Na co se můžeme těšit:
Na Boží spravedlnost, která je spojena s milosrdenstvím. Vyplývá to z Písma svatého i ze soukromého zjevení sestře Faustýně: Napiš toto: dříve než přijdu jako spravedlivý soudce, přicházím nejprve jako Král milosrdenství.

Bůh to vidí opravdu jinak, my lidé opravdu nejsme schopni všechno zvládnout, jak to ukazuje i 3. příběh:
Jeden pyšný král chtěl po sobě zanechat nějakou památku. Proto se rozhodl vystavět ve středu města katedrálu, aby ji všichni obdivovali. Protože si přál, aby jediný měl zásluhy na její stavbě, zakázal pod trestem smrti práci zadarmo. Bude to jen a jen moje dílo. Budova rostla, byla velkolepá, mohutná. Dělníci pracovali do úmoru i tažní voli padali únavou. Na průčelí katedrály dal král umístit mramorovou desku s nápisem: ,,Ke slávě Boží vystavěl král.“
V den posvěcení katedrály přišel před ni s celým průvodem. mramorová deska byla zakrytá hedvábím. Když se náměstí zaplnilo, král pokynul, aby byla deska odhalena. Davem projel udivený šum. Král zbledl jako stěna. na mramorové desce totiž stálo: ,,Ke slávě Boží vystavěl král a Tereza.“ Král přímo zuřil a přikázal to jméno odstranit. Jméno se však do druhého dne objevilo znovu. ,,Co je to za osobu ta Tereza,“ ptal se král a dal ji hledat. Přivedli před něj ženu v prostých šatech. Třásla se strachy a přiznala se, že když se jednou vracela z pole, viděla, jak jsou koně a voli vysílení, dala jim ze své nůše trochu sena.
To je krásný obraz spravedlnosti Boží. Otec má rád všechny své děti, a nebeský Otec, jak říká jeho Syn (Matouš 5,45), dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Tady na zemi má každý příležitost a v budoucnu každý naději na spravedlivý soud včetně milosrdenství.

Čím se nenecháme obalamutit:
Lidovými kecy o tom, že Pán Bůh je vysoko a do Prahy daleko. On je blízko.

Na co nesmíme zapomenout:
Bůh je přítomen jako dobrý pastýř, který jde zachránit i jednu ovečku.

Jak to zkusíme vysvětlit:
Lidé se dívají zespodu, jsou všichni na jedné rovině a nikdo z nich nevidí za roh. Bůh se dívá z nadhledu, je nad námi, na výsostech, proto je schopen spravedlivě posoudit a milosrdně jednat. Soudit nás bude jeho Syn, který má pochopení pro nás, protože je zároveň Syn člověka. každého hned po smrti, kdy bude přímo nebe a nebo očistec, anebo opak, to je zavržení - peklo. Na konci času, o kterém nikdo neví, kdy nastane, bude pak poslední soud a po něm už jen dvě možnosti - nebe a peklo.