8. článek víry

8. článek víry "VĚŘÍM V DUCHA SVATÉHO"

Vyslechněme Slovo Boží z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům:

"Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha, který volá: Abba, Otče!" (Gal 4,6).

Jak se Církev modlí

VE VYZNÁNÍ APOŠTOLSKÉM:

Věřím v Ducha svatého,

VE VYZNÁNÍ NICEJSKOCAŘIHRADSKÉM:

Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života,

 který z Otce i Syna vychází,

 s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován

 a mluvil ústy proroků.

Mnoho lidí si myslí, že církev je starobylá organizace anebo zajímavý spolek. My však věříme, že ji oživuje Duch Svatý, Duch, z kterého byl počat Pán Ježíš a kterého nám seslal. Proto považujeme církev za organismus, živé tělo, a za společenství.

To je cíl všeho, nejenom v církvi, jak nám ukazuje příběh s názvem BRATRSTVÍ

Na křižovatce, kterou protínají dvě velké cesty, stála opuštěná stará studna a v ní visel poškozený provaz. U ní seděl stařec. Z dálky běžel k polorozpadlé studni uřícený mladík. S očima plnýma otazníků se znaveně posadil vedle starce a řekl: „Hledám po celém světě bratrství, ale nikde jsem ho nenašel."  Stařec se smutnou tváří a vyhaslým pohledem odpověděl: „Bratrství? Je ukryto na dně studny."  A se šibalským úsměvem se zvedl a vítězným krokem se dál ubíral cestou života. Mladík se naklonil do hluboké, vlhké a černé propasti. Vhodil do ní kamínek ... ale nezaslechl šplouchnutí vody. Pak do ní hlasitě zavolal: „Bra-tr-ství!"  Ale studna ozvěnu nevrátila. Uchopil tedy provaz a začal jej vytahovat nahoru. Snad je bratrství připevněno k provazu na dně hluboké propasti. Šel kolem čistič bot, odložil bednu na kraji cesty a zavolal na mladíka: „Příteli, potřebuješ pomoc?"  A začal tahat za provaz. Potom se přiblížil sedlák, plivl do dlaní, popadl provaz a začal tahat. Pak kolem procházel úředník, chvíli muže pozoroval, potom si sundal rukavice a přidal se k nim. Zapojil se také turista ze vzdálené země ... Všichni tahali za provaz. Ale jeden rychle, druhý pomalu, další v rytmu, jiný mimo rytmus. Bylo zapotřebí spojit síly a rytmus sladit. Noc už padala na krajinu, když se jim s první hvězdou podařilo sjednotit se v úsilí. „Už něco vidím,"  zvolal mladík. „Všichni naráz! Ještě jednou! Uf! Uf! Ještě jednou zatáhnout!" Na okraji studny ozářené hvězdami se na konci provazu objevilo staré zrezivělé vědro plné kamení a bláta. „To je všechno?"  vykřikli naráz mladík, čistič bot, sedlák, úředník i turista ... Náhle před sebou spatřili starce s úsměvem na rtech. „Nelhal jsem vám. Bratrství je připevněné na konci provazu. Ale na opačném konci, než jste si mysleli."

Dodatek:

Lidé se musí spojit, člověk toho sám moc nezmůže. I to se však musí vzít ze správného konce. Když se totiž lidé spojí proti někomu, je z toho jen trápení. Když se spojí pro něco dobrého, je to požehnané. Když je pak spojí Duch svatý, je to svaté, tedy nejlepší. Věříme, že Duch svatý je a je s námi.

Katechismus katolické církve nám říká:

742

"Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího: Abba, Otče" (Gal 4,6).

743

Od počátku až do skonání časů, když Bůh posílá svého Syna, posílá vždycky i svého Ducha: jejich poslání je společné a neoddělitelné.

744

Ducha svatý v plnosti času vykoná v Marii všechny přípravy na Kristův příchod k Božímu lidu. Působením Ducha svatého v ní, Otec dává světu Emmanuele, "Bůh s námi" (Mt 1,23).

745

Boží Syn je posvěcen na Krista [Mesiáše] pomazáním Ducha svatého při vtělení.

746

Pro svou smrt a své vzkříšení je Ježíš ustanoven "Pánem a Mesiášem" ve slávě (Sk 2,36). Ze své plnosti vylévá Ducha svatého na apoštoly a na církev.

747

Duch svatý, kterého Kristus, Hlava, vylévá do svých údů, buduje, oživuje a posvěcuje církev, svátost společenství Nejsvětější Trojice a lidí.

Věřící z blanenského děkanství k tomu v roce víry napsali:

Nejdůležitějším svědkem byla pro mě stařenka. S ní to bylo jasné, co je nejdůležitější.

Ráno si dala tu práci, aby nás všechny svolala: „Jeno, Marto, Toníku .... poďte sa pomodlit na vstávaní."

S Pánem Bohem měla svou zkušenost, o tu se chtěla dělit, bylo to pro ni důležité. Věděli jsme, že je živý a silný, protože u něj ona hledá pomoc pro svůj den: vychovali se staříčkem 10 dětí, starala se do smrti o jeho maminku i o něj.

Pro své děti opsala ručně katechismus - nedal se koupit.

Říkávala: „Pán Bůh má víc, jak rozdal." (Chápu to - je jiný)

Vyprávěla:  o dětství svého tatínka, o tom, jak se se staříčkem vzali, o smrti své maminky.

Uměla motivovat. Co se nás tatínek natrápil, aby nás naučil pravidelně si čistit zuby. Byl důsledný, kontroloval neustále - bez efektu. Jednou o uhelných prázdninách večer v kuchyni stařenka povídá: „Děcka, jak si já večer neumyju zuby, tak ňa to v noci zbudí, ten puch z huby, a mosím stat a jít si je mýt."    My: „?"  „Fakt."

O prázdninách u staříčka a u stařenky, tolik tam bylo lidí, strýců a tet. Měli nás rádi.

Cítili jsme, že jsou si jistí, že jsme dobří.

Když jsem někoho trápila a povyšovala se, stařenka se na mě PODÍVALA, takový měla zamyšlený obličej. Neřekla nic. Mluvilo to uvnitř.

Modlila se růženec. Nebavilo mě to, ale byla jsem u ní ráda, tak jsem se modlila s ní.

Dalo se to vydržet, ty obrazy jsem viděla ve své fantazii.

Vrátily se, když jsem ve 2. třídě zapadla do stoky - večer jsem nemohla usnout, bylo mi smutno, myslela jsem na stařenku a viděla Pána Ježíše, jak nese kříž a PODÍVAL se na mě. A pak jsem prožila odpuštění, obrácení - obrovskou úlevu a radost. (Věděla jsem už, jak se to dělá - byla jsem u sv. zpovědi a přijímání v 1. třídě - P. Cyril Vrbík bral všechny děti, které se samy přihlásily. Měla jsem ho ráda, protože nám v kapli o  májových, zatímco se babičky v kostele modlily, promítal diáčky s příběhy dětí z misií.)

A pak, mnohokrát a mnoha způsoby... Děkuji.

Vše je O.K., proto si Opakujeme Katechismus:

742

"Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího: Abba, Otče" (Gal 4,6).

743

Od počátku až do skonání časů, když Bůh posílá svého Syna, posílá vždycky i svého Ducha: jejich poslání je společné a neoddělitelné.

744

Ducha svatý v plnosti času vykoná v Marii všechny přípravy na Kristův příchod k Božímu lidu. Působením Ducha svatého v ní, Otec dává světu Emmanuele, "Bůh s námi" (Mt 1,23).

745

Boží Syn je posvěcen na Krista [Mesiáše] pomazáním Ducha svatého při vtělení.

746

Pro svou smrt a své vzkříšení je Ježíš ustanoven "Pánem a Mesiášem" ve slávě (Sk 2,36). Ze své plnosti vylévá Ducha svatého na apoštoly a na církev.

747

Duch svatý, kterého Kristus, Hlava, vylévá do svých údů, buduje, oživuje a posvěcuje církev, svátost společenství Nejsvětější Trojice a lidí.

Pomodleme se NICEJSKOCAŘIHRADSKÉ vyznání víry: