Zelená a žlutá, zvony a zvonci

Jdu kolem našeho kostela a v zelené trávě vidím rozkvetlé pampelišky. Všude klid, ale najednou se tam mihne cosi zeleného a zároveň zaslechnu jemné zazvonění.

Není to mobil, není to zvonek u sousedů, ale malý zelený ptáček, hezky česky (a vědecky) pojmenovaný zvonek zelený. Jak poznamenávají ornitologové, málokterý z opeřenců má takové jméno, aby vyjadřovalo barvu i hlas v jednom. A jeho hlas opravdu připomíná  jak zvonky klasické - na vánočním stromečku nebo elektrrické u dveří, tak běžné vyzvánění mobilů, pokud si tam nedáte nějaký rámus.

A zvonek zelený (Carduelis chloris) - z řeckého Chloros=zelený - právě ozobával semínka z pampelišky, která už stačila dozrát.

Kolik lidí si řekne, jak to, že to zavčas neposekli, zase bude všude plno chmýří? Trávník má být zelený, fotbal to je hra, jak křičí fanoušci tohoto sportu na každém stadionu. 

Kolik lidí si se mnou a s papežem Františkem řekne: "Příroda je Boží dar, musíme ji chránit a můžeme ji obdivovat. Ji i jejího Tvůrce." I ten zvonivý zpěv zvonků a dopřát jim něco k snědku. Květy ani plody ani těch pampelišek přece nemusí hnít v kontejnerech na rostlinný odpad, ale mohou potěšit naše oči i duši. A nasytit i toho krásného ptáčka.

Buďme rádi, dokud slyšíme zvonky - i zvony.