Co se do památníku nevešlo

Na poděkování za 70 let jsem připravil památníček s názvem Septuaginta (latinsky to znamená 70), kde na 36 stránkách vděčně vzpomínám na ta léta. Zapomněl jsem tam vložit zážitek spojený se sv. Josefem, jehož rok díky papeži Františkovi letos máme, a postupně se mi vybavují další a další zážitkly. Všechny si můžete přečíst níže a možná jich bude přibývat:

Mocní přímluvci – sv. Mikuláš a sv. Josef

V roce 2006 napadlo dost sněhu a ten pak zůstal ležet od vánoc až do konce března. Způsobilo to, že se ploché střechy na stadionech se pod jeho tíhou propadaly. V půli března jsem si řekl: „Až to začne tát, zase bude nebezpečno mezi dvěma řekami OSLAVOU a BALINKOU. Musíme prosit Boha a dovolávat se ochrany sv. Mikuláše i sv. Josefa, jehož socha stojí blízko řeky.“ Na jeho svátek v neděli 19.3. jsme k ní šli, modlili se za ochranu a pak jsme ještě šli na most a řeku jsem žehnal. Za týden nastal letní čas a v pátek 31.3. v 18 hodin se do klidného jarního podvečera, kdy bylo bezvětří a slunce ještě svítilo, najednou rozezněl městský rozhlas. Byli jsme varováni, že se blíží povodňová vlna a oznámili nám, že za chvíli rozvezou hasiči k domům blízko řeky pytle s pískem, ať je využijeme. Na faře jsme to udělali také, pak jsem otevřel kostel k modlitbám. Po západu slunce už svítila jen radnice, kde jednal krizový štáb, a kostel. V 10 večer jsem zhasl a šel spát. Ráno jsem se dozvěděl od občanů, kteří nespali a vše sledovali, byli zvědaví, že Oslava kulminovala v jednu hodinu v noci, že se rozlila po nábřeží právě v blízkosti sochy sv. Josefa a zaplavila je do výše 1 až 2 cm nad povrch ulice. Lidé v ní stáli a fotografovali se a ukazovali pak, jak díky blesku se jejich postavy odrážely v tmavé vodní hladině. Děkujeme za Boží ochranu, děkujeme mocným ochráncům, sv. Mikuláši i sv. Josefu, že se stále přimlouvají.

Sázení je důležitá věc jak v přírodě, tak v duchovní oblasti.

V té první mám ze Žatčan zkušenost spíše smutnou. Za naším rodným domem jsem nasbíral kaštany a zasadil je na zahradě u moutnické fary. Věnoval jsem se jim, aby rychle rostly a metrové sazenice jsem po dvou dal po obou stranách kříže u státní silnice. Za pár dnů už tam byly jen tři a důlek po odborném vyrýpnutí toho nejvyššího. Snad roste jinde a možná doposud. Za pár let však přišlo takové krupobití, že u kříže zůstaly jen tři do běla obroušené kolíky. Dnes tam však roste nová zeleň, život jde díky Bohu Stvořiteli dál. I vděčnost Božímu Synu Vykupiteli je však dobré jasně ukazovat.

PAMÁTNÍČEK MÁME NA ROZDÁNÍ NA FAŘE I V KOSTELE A BRZY BUDE I NA FARNÍCH STRÁNKÁCH.