Do třetice všeho dobrého o jezuitech

Chystáme se sledovat pohřeb jezuitského kněze, poutníka a chartisty o. Františka Lízny. Když putoval v roce 2006 pěšky 428 km z Fatimy do Compostelly,

v neděli 9. července po 92 km cesty odpočíval v městě Coimbra. Ve své skromnosti se nezmínil, jak je pro jezuitský řád toto město důležité. Doplnil to až profesor Trnavské univerzity Jozef Šimončič v doslovu k jeho knize Vstávám a pokračuji v cestě, kde na str 67. čteme:

Malebné Portugalsko s modernými dedinkami, kukuričnými poľami, vinicami a veľkomestami, bezdomovcami, bezzubými prostitútkami i veľkolepými procesiami sa nihá ako farebný film. Bez narážky prejde slávne univerzitné mesto Coimbru, kde už v prvopočiatkoch Spoločnosti Ježišovej bolo veľké jezuitské kolégium, ktoré zakladateľovi rádu a potom prvému generálnemu predstavenému, sv. Ignácovi, narobilo obrovské problémy a ktorému musel napísať velké listy 7. mája 1547, 15. januára 1548 a slávny list o poslušnosti z 26. marca 1553. V úzadí týchto problémov bol neuveriteľne svojhlavý portugalský provinciál Šimon Rodriguez, jeden zo šiestych najbližších druhov Ignáca, ktorý ale před trpezlivosťou a pokorou generála po rokoch sporu predsa len kapituloval.

Jak jsou všechny začátky těžké. Jak je obtížné vytrvat v dobrém. Jak musíme obdivovat všechny, kdo to dokážou. A ještě více musíme obdivovat ty, kdo i v obtížích kráčejí po cestě milosrdenství jako sv. Ignác v tomto případě. Platí přece slova jednorozeného Syna Božího: Blahoslavneí milosrdní, oni milosrdenství dojdou. 

A milosrdnému Bohu musíme děkovat pořád a vždycky, z celého srdce A ZPLNÝCH PLIC!

ce.