Promluva na 2. pondělí postní

Nemoc, protiepidemická opatření a hřích vs. BŮH   P. Josef Peňáz
V dnešním čtení (Dan 9, 15-19) spojuje prorok Daniel vyznání hříchů s oslavou Boží dobrotivosti a prosbou o odpuštění. Každý může porovnat, kolik prostoru je věnováno prvnímu a kolik druhému tématu.

Ale dokonce i to vyznání hříchů se děje v rámci modlitby, která jako celek je theocentrická (zaměřená k Bohu), tedy ne hříchocentrická. Je velký rozdíl, pokud člověk mluví o hříchu samotném a pokud tak činí v kontextu, v jakém to udělal Daniel. Když se mluví – byť zcela pravdivě – o samotném hříchu, stává se hřích (zlo) středem pozornosti. Když se se stejnou pravdivostí mluví o hříchu v kontextu prosby o jeho odpuštění a opěvování Boží dobrotivosti, shovívavosti atd., středem pozornosti je odpouštějící Bůh.

PŘESTOŽE V OBOU PŘÍPADECH BYLO O HŘÍCHU ŘEČENO TOTÉŽ, JEDNOU SE ZAMĚŘUJEME NA ZLO, PODRUHÉ NA BOHA. Tento rozdíl odpovídá rozdílu mezi zlem a Zlým na jedné straně a Bohem na straně druhé. A to už snad nikdo nebude považovat za totéž. Proto není jedno, zda mluvíme o hříchu samotném, nebo tak, jak o něm mluvil ve své modlitbě prorok Daniel. Vždyť není jedno, zda se zaměřujeme na zlo a Zlého, nebo na Boha.

Křesťanství, resp. katolicismus, je náboženstvím theocentrickým. Slyšíme zde slovo „centrum – střed“. Kdo mluví pouze nebo převážně o zlu samotném, chtě nechtě se soustředí na zlo, tedy staví zlo do středu své pozornosti. Pak ale jeho postoj neodpovídá postoji církve, která je teocentrická, která má ve svém středu, která se soustředí na Boha. Jak bylo řečeno, předpokládá se, že se o zlu mluví pravdivě. Potom vidíme, že samotná pravdivost (argument: vždyť je to pravda / jsme přece realisté) zdaleka nestačí; že se musí zohlednit navíc ještě další věci, abychom smýšleli a mluvili opravdu jako křesťané, kdy křesťanství je náboženství Ježíše Krista, a ne zla a Zlého. Křesťanství je náboženstvím majícím ve svém středu Ježíše Krista, v němž se nám daroval Bůh jako Otec, a ne náboženstvím majícím ve svém středu Zlého a zlo. To jsou přece satanisté. Proto se nesoustřeďme na zlo, nečiňme ze zla střed.

Co bylo řečeno o hříchu, můžeme zobecnit a vzít v úvahu i v případě zla fyzického, jakým jsou nemoci včetně té nové nebo jiná zla, s novou nemocí související.

Člověk může zkoumat, jak o těchto zlech mluví, zda je toto zlo u něho středem. Může zkoumat, jestli jeho mluva odpovídá mluvě o hříchu samotném, nebo té, kterou vidíme u proroka Daniela. Člověk může zkoumat, zda středem jeho myšlenek a rozhovorů je toto fyzické zlo, a nebo to, co je středem opravdového křesťanství a katolictví. Aby se nestávalo, co se říká v jednom vtipu, že totiž katolíci se poznají podle toho, že když se někde setkají, mluví pravdivě, opravdu pravdivě(!!!), o negativních věcech, zlu a zlu a zase jenom zlu. Středem pozornosti církve je něco jiného. Svatí apoštolové byli taky pravověrní a taky před žádnou nepříjemnou skutečností nezavírali oči, přesto se jejich listy a zaznamenané promluvy svou náplní docela liší od projevů dnešních pravověrných, nezavírajících oči před nepříjemnou skutečností. Kde je chyba? Ve víře asi těžko. Tedy v důrazech a tom, co je centrem, na co se kdo více soustředí.

Zvláště v postní době může člověk zkoumat své důrazy, co je v centru jeho pozornosti, co je středem jeho myšlenek a vůbec, čím nyní žije. Když zjistíme, že nejenže zlu (ať už je to hřích nebo nemoc nebo s nemocí související zlé věci) věnujeme větší podíl času a prostoru, než jaký díl mu věnuje Daniel ve své modlitbě, ale že dokonce o něm mluvíme i jako o samotném, můžeme svůj postoj a jednání změnit. Pouhé zjištění a konstatování nestačí. Je nutno začít mluvit a uvažovat jinak. Pozn.: k zaměřování se na něco, k soustředění se na něco neodmyslitelně patří také četba, včetně zpráv...

Čím víc člověk o něčem přemýšlí, čte a mluví, tím víc se na to soustředí, tedy staví to do středu své pozornosti potažmo života. Jako křesťané odstraňujme z tohoto středu, co tam nepatří, tím, že o tom nebudeme takto přemýšlet, číst a mluvit, a místo toho se raději soustřeďme na to, co středem křesťanského náboženství je a co do středu křesťanské věrouky patří. Asi tak, jak mluvil o hříchu prorok Daniel.