Poprvé v dějinách

Poprvé v dějinách byla dnes v našem kostele sloužena mše sv. ke cti sv. opata Řehoře z Nareku, kterého papež František prohlásil před 5 lety učitelem církve a letos jeho svátek zařadil do celocírkevního kalendáře právě na 27. února.

 Sv. Řehoř z Nareku žil v Arménii v 10. století a zanechal ohromné duchvní dílo. 

Arméni – podobně jako jiné křesťanské národy – mají mnoho křesťansky orientovaných literárních autorů, k nimž si jejich kulturní tradice vytvořila jisté vztahy. Na vrcholu nich stojí sv. Řehoř z Nareku (Surb Grigor Narekaci), který se narodil kolem poloviny desátého století. Když mu v mládí zemřela matka, jeho otec Chosrov jej dal na vychování ke strýci jeho matky Ananiovi, který byl opatem kláštera v Nareku u jezera Van, a sám se stal mnichem a později byl dokonce posvěcen na biskupa v Andzevu. Anania byl velmi vzdělaný mnich a dbal na vzdělání a duchovní život ve svém klášteře, který se tehdy proslavil po celé Arménii a jehož mniši neochvějně vyznávali dvě přirozenosti v Ježíši Kristu (Mecerian, La Vierge Marie, 1954). Řehoř vyrůstal v prostředí, které jej vedlo k hlubokému vztahu k jeho Stvořiteli. V klášteře získal kněžské svěcení a jako mnich tam žil až do své smrti roku 1003.

Během svého života napsal mnoho děl, mimo jiné komentář k Velepísni, chvalozpěvy na Pannu Marii, na svatý Kříž a na svaté Apoštoly a také knihu duchovních ód, k nimž napsal i melodie a z nichž tradice uchovala některé až do dneška. Óda na Bohorodičku, kterou složil, se dodnes zpívá při vánočním Pataragu (arm. oběť), jak je nazývána arménská mešní liturgie. Zvláštní úctu mezi arménskými křesťany si získal jeho rozsáhlý poetický spis Kniha nářků (jinak Kniha modliteb nebo též Slova k Bohu z hlubokosti srdce), který napsal na konci života. Každá z 95 kapitol nese název Slovo k Bohu z hlubin srdce a má několik částí, celkem je v knize 365 částí.

Řehoř je ctěn jako svatý Arménskou katolickou církví (Martyrologium Romanum jej připomíná 27. února) a rozkolnou Arménskou apoštolskou církví. Dokonce je spolu s dalšími světci jmenován v eucharistické modlitbě Pataragu. Ten je od konce 12. století s papežským souhlasem celebrován arménskými křesťany sjednocenými s katolickou církví, mimo jiné (od r. 1717) i každodenně v klášteře mechitaristů (arménských mnichů) na ostrově San Lazzaro u Benátek. Tudíž katolická církev už přes 800 let dává možnost jmenovat sv. Řehoře v té nejvyšší fázi liturgie, kdy je nade vše spojena s Bohem a obětí jeho Syna na kříži. Dne 23. února 2015 papež František potvrdil dekret o prohlášení sv. Řehoře učitelem Církve.

Modlitba k Duchu Svatému z 33. kap. Knihy nářků
Nejpozději od roku 1177, kdy Nerses z Lambronu napsal svůj komentář k liturgii, byla tato modlitba vložena do arménské eucharistické liturgie, kde je používána dodnes. Rubriky arménského misálu upřesňují: „Když je celebrantem biskup, vezme na svá prsa své vzácné pallium a přicházeje ke stolku u oltáře, padaje na kolena řekne tiše a neslyšně s přetékajícími slzami tuto modlitbu k Duchu Svatému, který uskutečňuje tento akt. Je-li celebrantem pouze kněz, opona budiž zatažena a za ní nechť je tato modlitba řečena v skrytosti.“

Všemohoucí, dobrotivý, lidumilný Bože všech,
Tvůrce viditelného a neviditelného,
zachraňující a upevňující, pečovateli a mírotvorce, Ty mocný Duchu Otce:
snažně prosíme s rozpjatýma rukama, s křikem vzdychající modlitby,
stojíce před Tvou hroznou přítomností.
Přibližujeme se s velkým chvěním, abychom s obrovskou bázní
učinili nejprve tuto slovní oběť
Tvé nevyzpytatelné moci,
jakožto sdílející nerabovatelnou otcovskou čest
na trůnu, ve slávě a v tvoření,
a zpytujícímu skrytost hlubokých tajemství
nejdokonalejší vůle Emmanuelova otce,
který Tě posílá a jenž je spasitel, životodárce a stvořitel všeho.
Skrze Tebe nám byla oznámena
trojitost osob jednotného Božství,
z nichž jsi poznáván i Ty, ó nepochopitelný.
Tebou a skrze Tebe, ti první –
výhonky pokolení praotců, nazývané vidoucími –
vyhlašovali nezastíněně řečí slov
minulé věci i věci přicházející; ty, které byly, i ty, které ještě nenastaly.
Ó Boží dechu, Mojžíš Tě zvěstoval:
Ty – když jsi se pohyboval nad vodami, neomezená sílo,
s hroznou obklopující péčí,
pokrývaje svými křídly ochraňujícím způsobem se slitovnou láskou nově zrozené –
jsi učinil známým tajemství křtitelnice.
Na příkladu téhož vzoru,
předtím, než jsi vztyčil zhuštěnou tekutinu posledního závěsu,
stvořil jsi, Ty mocný jakožto Pán, celé přirozenosti
naprosto úplně všech podstat veškerého bytí z nebytí.
Skrze Tebe jsou tvořeny pro obnovu vzkříšení
všechny tyto Tvé bytosti v onom čase,
který je posledním dnem tohoto života a prvním dnem země živých.
Tebe poslouchal v jednotě vůle, stejně jako svého Otce,
s Tebou stejnorodý, stejné bytnosti s Otcem, prvorozený Syn, v naší podobě;
On Tě radostně hlásal jako opravdového Boha,
rovného a soupodstatného se svým mocným Otcem,
a vyhlásil rouhání proti Tobě za neodčinitelné
a umlčel zlolajná ústa těch, kdo se proti Tobě vzpouzejí,
jakožto těch, kdo bojují proti Bohu,
a dal milost těm, [kdo se vzpouzejí] proti němu samému,
spravedlivý a neposkvrněný, ten, který nalézá všechny,
který byl zrazen pro naše hříchy
a vstal pro naše ospravedlnění.
Jemu sláva skrze Tebe, a Tobě chvála
s vševládnoucím Otcem, na věky věků. Amen.