V den Panny Marie Lurdské

Na Pannu Marii Lurdskou (11.2.) jsem si vzpomněl, jak se často říká: Byl(i) jsem(me) v Lurdech a je to tam samá komerce, samý kšeft. Kdo se skutečně dívá kolem sebe, může cestou k lurdským svatyním všimnout brány, na které je napsáno: Zde začíná posvátný prostor. Před ní je opravdu jeden obchod vedle druhého a ještě nějaké stánky, úplně před ní ještě kdosi prodával svíčky k procesí, ale pak už nic, jen sochy, kanceláře, baziliky, prostranství a na konci jeskyně a za ní křížové cesty. Pěkně a jasně odděleno.

Samý kšeft, ale zůstal za branou. Zůstal, nebyl vyhozen. Přivézt domů něco z pouti přece není špatné a poutník, který se v Lurdech zastaví, také musí někde přespat a najíst se. A nemůžeme šmahem nadávat na ty, kdo poskytují služby za úplatu. Můžeme spíše obdivovat jak se to všechno pěkně oddělí, žádný mišmaš. Prostor občansky, laděný ekonomicky a prostor církevní laděný duchovně.
To není souboj, to nejsou nesmiřitelné protiklady, to je doplnění, souzvuk, spolupráce v nejkrásnějším slova smyslu. Spolupráce dvou či dokonce více stran, pěkně a citlivě oddělených, jasně rozlišených.
A toto rozlišení sluší nejen v Lurdech.
Nádherná hudba v divadle a dlouhotrvající potlesk, květiny pro hrdinu či hrdinku večera a uklánění. Nádherná hudba v kostele (třeba i od stejného autora) a ticho člověka, který děkuje Bohu za všechnu tu krásu. A za všechny ty dary, které dal umělcům, autorům i těm, kteří jejich dílo předvedli.
Běda, když se to neoddělí, divné, škoda, že se to dnes tak často plete. A jako by bylo smutné, kdyby se z divadla nebo kina odcházelo n naprostém tichu ( i když jsem to už zažil u filmu Pokání), je smutné, když to po mši svaté vypadá v kostele jako v kině. Poslední titulek a už se všichni hlučně baví.
Jasně oddělit, nic neošidit, ani tiché setrvání po mši svaté v kostele, ani pěkné pobavení před ním, případně ve farní kavárně.
Škoda, že už ani mezi sebou se nezdravíme křesťansky. Chvála Kristu a S Pánem Bohem v kostele, v sakristii, při náboženství i na faře. Dobrý den a Na shledanou za branou, na veřejném prostoru i v budovách občanské vybavenosti. Nebojte se, to není rozštěp osobnosti, to je tak potřebná jednota a harmonie – tělo i duše, církev a vlast, bližní a Bůh.